Pár slov úvodem...

Pro ty z vás, které zajímá co a jak tvořím a jak žijeme, pro kamarády a známé a pro ty, kterým to dlužím, jsem se rozhodla napsat takový malý seriál o tom, jak se všechno změnilo a jak jsme se vydali Cestou, která má svá kouzla i úskalí, cestou svobody a lásky v srdci přírody.

Omlouvám se těm, kteří nevědí, kdo jsme - 23letá tvořivá víla a 38letý zbojník-tesař, kteří v sobě ucítili touhu žít jinak, sílu hodně toho změnit a lásku k tomu druhému... a tak spolu začali žít a společně vytvářet domov, ráj v kopcích Bílých karpat. A do začátku jim stačil malý pozemek a jedna plechová maringotka....

Těžké začátky aneb Bez práce není nic

Když jsme se rozhdoli, že si tuhle maringotku pořídíme a zútulníme tak, abychom v ní mohli vesele celoročně pobývat, netušili jsme, do čeho jdeme a kam nás cesta povede.

Hromada starého plechu, ze kterého se loupe děsivá barva, velká netěsnící zaflákaná okna, všecko studené, neutěšené.. no s takovými pocity jít do nového bydlení, komu by se chtělo, nemám pravdu? A tak jsme začali plánovat takřka kompletní rekonstrukci...

Nejprve jsme rozváděli elektřinu, abychom později nenatahovali dráty na nové obložení. Pak přišly na řadu dřevěné latě, které posloužily jako nosná konstrukce pro připevnění minerální vlny (zateplení) a následně dřevěných desek (obklad).

No, teď bych mohla začít dlouhosáhle líčit, jak se můj drahý muž doslova obětoval a měsíc a půl takřka denně ustavičně pracoval na našem bydlení, abychom se co nejdříve mohli nastěhovat, a jak jsem mu na sněhu a ledu nosila teplé jídlo a pití... teď na to s úsměvem vzpomínáme, ale často jsme toho měli až nad hlavu. V takových chvílích je důležité vzájemně se podpořit, dát najevo lásku a snahu druhého pochopit a povzbudit, pomoct i s maličkostmi... a my to dokázali. Ale o tom zase příště :)

Lenís