A přišlo jaro...

Přátelé, kamarádi, potulní čtenáři, jsem ráda, že jste se zastavili u mých řádků. Dnes chci pokračovat tam, kde jsem včera skončila, tedy u aprílové sněhové nadílky a natírání dřeva. No, nutno říct, že fyzicky nejnáročnější práce uvnitř maringotky byly v tu chvíli takřka za námi. Konečně jsme mohli řešit první doplňky, což byla výzva zejména pro mě, protože jsem se těšila, jak si vnitřek doslova vyzdobíme v přírodně-hippie stylu. Na řadu tedy přišel krom vrtačky i šicí stroj...

Museli jsme se vypořádat i s dalšími "maličkostmi", jakými jsou přívod vody, dřez, zásobník na vodu, kamna.... Ano, nová kamínka, náš věrný přítel chladnějších rán i večerů. Když nám je přepravní společnost dodávala, tak jsme jako válečná výprava vyrazili v chumelenici se sáněmi k obecní hospodě, neb nákladní auto odmítlo dopravit kamínka až k nám (po telefonu jsme se dohadovali, že cesta je odhrnutá a že auto nebude mít problém.... ale zase jsme něco zažili, že :), a tak jsme si je společnými silami dovezli do maringotky sami! A dřevo v nich hoří krásně....

Dalším úkolem byla logicky postel. Můj drahý vymyslel konstrukci a následně jsme ji jeden podvečere sbíjeli dohromady. To byla úleva, když jsme na ni poprvé padli :) A vespod je řešená tak, aby se pod ni vešly dvě banánové krabice položené na sobě. To kvůli úložnému prostoru, kterého je jinak na 16 metrech čtverečních opravdu málo. A tak to řešíme větším množstvím poliček a skrýší, ale o tom později.

Tak už si topíme, voda nám teče, máme na čem spát, víme i kolik je hodin (opět z dílny zbojníka-tesaře), co člověka pálí dál? Někteří možná tuší... kadibouda. Příroda to tak zařídila a my se s tím musíme vypořádat, jak umíme. Máme tedy malou zelenou dřevěnou kadiboudu s exklusivním výhledem na protější kopce, pastvu pro krávy a, bohužel, naučnou stezku pro výletníky, což jeden musí brát v úvahu zvlášť ve chvíli, kdy letí ke kadiboudě a nehledí vpravo, vlevo.. to se pak s otevřenými dveřmi může snadno divit, kdo stojí na protější cestě...

Já, se starostí o každodenní praktické záležitosti týkající se stravy a kuchyně, řeším lednici, troubu, dřez... však to všechny známe. Na obrázku vlevo můžete vidět, jak jsem se v prvních týdnech vypořádala s problémem zvaným lednička. Byla to výborná metoda, nicméně pouze do doby, než přišlo pravé jarní oteplení.

Takže jsme se pomalu dostali za polovici dubna a vy můžete posoudit, jací jsme pracanti (tedy zvlášť Libor), podle fotky letmo zaznamenávající kuchyňsko-topičsko-meditačno-vyhlížecí část :)

Přeji všem čtenářům příjemný zbytek dne a těším se na vás u dalšího dílu... z maringotky zdraví

Lenís