Vím že chlubení není pěkná vlastnost ale já opět nemůžu jinak, neboť jako vždy když mám pocit že se mi něco povedlo a že jsem zvládla něco nového, tak mám ohromnou radost a chci se o ní podělit. Včera jsem vytvořila svůj první stříbrný sletovaný prsten. Není nic moc extravagantní, koresponduje s mojí poslední měděnou kolekcí, ale především byl cvičební.

Jak jsem se vlastně dostala ke stříbru? Přes hračky, panenky, brože, plstěná jídélka a šperky? Poměrně nenápadně. Nedávno tu probíhala diskuze o stříbře a nutnosti registrace, já tam nakukovala jen kvůli stříbrným háčkům aby u mě mohli nakupovat i alergici na kov. Pak jsem ale doprovázela Gurumínu na puncovní úřad a už bylo nahlodáno a v Anglii jsem pak objevila úžasnou knihu o špercích a zjistila jsem, že vyrobit si stříbrný letovavý šperk není nic nemožného. Celé dny jsem v ní listovala a v duchu tepala kladívkem a pájela hořákem různé kreace...

Pak už jenom zbývalo dokoupit příslušné nářadí (ještě že byly Vánoce) a stříbrný prsten je na světě.