Já jako samoučeň jsem vyrostla pochopitelně asi jako každý na vodových a temperových barvách. Vodové barvy mému srdci nikdy nepřilnuly. Nemají pro mě žádnou barvu a obrazy s nimi mi nic neříkají. Přeci jen, je to podle mě víc ta voda, než-li barva. Tempery jsem měla vždy moc ráda a přešly se mnou i do dospělosti. 

Když jsem se rozhodovala své "malířství" rozšířit i na prodej, bylo jisté, že kupovat barvy v malém balení jako doposud nebude výhodné a tak jsem se zaměřila na větší a levnější varianty. Samozřejmě temperové barvy jsou cenově přístupnější než akrylové, či olejové barvy. 

Má práce tedy spočívá a je založena především na temperové úrovni. Ovšem vlastním už i základní odstíny akrylových barev ke kterým jsem se odhodlala jednou a zatím mě neoslovily. Přeci jen, to byl jen takový menší pokus a určitě jim dopřeji větší šanci mě ohromit. Takže zkušenost s akrylem beru jako vlastně téměř žádnou zkušenost. 

Koupila jsem si ovšem před časem balíček olejových barev a nyní jsem se je konečně rozhodla vyzkoušet. Přeci jen jsem již přivykla velkému výběru mých temper a musela jsem si požadované odstíny namíchat, ale to nevadí i na to mám svého pomocníka, když si nevím rady (vřele doporučuji tuto knihu).

A tak jsem poprvé štětcem zajela do té už na pohled odlišné hmoty, nebo spíš na 'počich'? Ten pach, který je nejspíš typický pro tyto barvy a pro mě scela nový a překvapivý mě chvílemi i obtěžoval. Olejová barva, co k tomu říct. samozřejmě, že má své plus, které se mi pak i zalíbilo a to, že jsem barvy krásně rozetřela, vetřela do sebe a do ztracena. Ano, v tom je to rozdíl. Ze začátku mě nejvíce omezovalo, řekla bych, že jsem zvyklá štětec namáčet a barvu ředit, což se u olejových, jak jsem se sama přesvědčila dělat nesmí. Takže neustálé nutkání jsem musela dlouho potlačovat.

Velkou nevýhodou toho podle mého názoru je tedy větší spotřeba už tak nákladné barvy. Co mě pak zase "pobouřilo" bylo, že barva vůbec neusychá, tudíž malujete neustále do mokrého a s tím jsem měla také velký problém, protože se mi černá ztrácela ve spodní zelené, i když jsem někde četla, že tahle vlastnost má být špatnou u temper, což není pravda. Když chci prosvětlí,a le když nechci, tak ne. U olejových barev jsem se s tím trochu natrápila. Obraz nemám suchý ani na druhý den a proto musí stát nehnutě na místě a nemohu se jej dotknout, což je pro mě také nevýhoda. 

Nakonec jsem při dokončování obrazu přeci jen nutkání podlehla a použila jsem na trávu (obraz níže) temperu, jelikož jsem asi jako stále pouhý amatér nedokázala namíchat potřebný odstín a s olejem jsem stratila trpělivost asi na dlouho. :P

A co byl úplný vrchol této zkušenosti bylo, že jsem se barvy nemohla zbavit. Nemohla jsem ji umýt z rukou a ještě nyní mám zeleno za a pod nechty. I můj pes chudák, netuším jak k tomu došlo je zelený a nejde to dolů. Takže prní má zkušenost s olejem nebyla příliš valná. Budu ráda za Vaše názory, rady a tipy již zkušenějších malířů. :)