Vítězka poslední soutěže vybrala na srpen téma : ŽNĚ , s barvami ZLATÁ a TYRKYSOVÁ
Žně jsou typ sklizně, kdy se sklízí především obiloviny (pšenice, ječmen, kukuřice, žito, oves atd.). V Česku a celém mírném pásu žně probíhají v létě, v období relativního sucha. Nejčastěji se sklízí od června do září.
Obiloviny, ale i další plodiny jako luskoviny (hrách, fazole, soja), olejniny (řepka) či brambory, se sklízí sklízecími stroji (kombajny) nebo ručně. Zrno musí být dostatečně zralé (tvrdé) a suché, aby jej mohl kombajn vymlátit a aby při skladování nezplesnivělo. Sklízí se zrno s vlhkostí kolem 15 %.
Jaký význam měly žně pro naše předky?
Žně byly pro naše předky především vyvrcholením celého hospodářského roku a ke žním se upírala hlavní pozornost všeho venkovského obyvatelstva. Úspěšná sklizeň pro lid znamenala budoucí zajištění, neúspěšná naopak existenciální starost. Konec žní však byl vždy spojen s oslavou označovanou mnoha názvy jako dožínky, obžínky, dožatá, dovazná, ale i další jiné, nám už těžko srozumitelné názvy jako žninuvka, ožinek, žnivý obid. Samotné dožínky jsou nejen oslavou konce žní, ale lze snadno pozorovat i motiv požadavku odměny za náročnou práci, stejně tak jako slavnostní moment předání úrody hospodáři. Původ dožínek bývá spatřován ve starobylé předkřesťanské slavnosti díkuvzdání za úrodu a přinášení oběti pohanskému božstvu.
Jak vlastně takové žně v dřívější době probíhaly?
Žní se účastnila vždy celá vesnice a nebylo myslitelné, aby se ze žní někdo „ulil“. Tak tomu bylo až do příchodu mechanizace, která výkon žní výrazně ulehčila, ale zároveň znamenala ztrátu jejich svérázných forem. Být prvním sekáčem, který vedl zástup ženců, byla na vsi velká čest a nemenší úctu v očích svých sousedů měl i zručný brusič kos. Každý jedinec měl v rámci žní nenahraditelnou funkci a to od dětí, které se zabývaly sběrem paběrků až po šafáře, který zajišťoval koordinaci celého procesu.
Poté, co se obilí svezlo z polí do stodol, práce nekončila a obilí se muselo ještě vymlátit. Všechno to byly časově i fyzicky náročné činnosti, avšak tehdejší lidé dokázali být trpěliví a pomáhali si například zpěvem písní, které nám o podstatě a podobě žní vyprávějí dodnes.
I v dnešní době lze sledovat, jak je úspěch žní závislý na kvalitě aktuálního počasí. Mohli vůbec naši předkové tento faktor nějak ovlivnit?
Správné načasování sklizně je alfou a omegou hospodářova úspěchu dnes, stejně tak jako tomu bylo i v dobách dřívějších. Noční můrou každého zemědělce jsou v době žní zejména bouřky a krupobití. Byli to bedliví pozorovatelé meteorologických jevů, a když šlo do tuhého, měli své zvláštní ochranné prostředky, kterými dokázali přicházející pohromu odvrátit. Patřilo mezi ně především takzvané troubení a zvonění proti mračnům. Zejména v jižních a západních Čechách byly tyto zvyklosti rozšířené a všeobecně se zde věřilo v jejich účinnost. Trouby zhotovené z mušlí tritónek patří k nejpozoruhodnějším exponátům západočeského muzea v Plzni, ale proti mračnům se zvonilo například i na Mladoboleslavsku.
Konec žní byl pro naše předky slavnostní chvílí. Samotné oslavy mohly začínat už na poli, kde ženci poslední snop zvaný „starý“ slavnostně ozdobili nebo jej dokonce ustrojili jako figuru. Tento snop se pak stal zdrojem veselí, lidé s ním tančili a pak jej slavnostně vezli na poslední fůře předat hospodáři či vrchnosti. Někde byl snop zastupován věncem ozdobeným pentlemi, jeřabinami a kvítím.
Předávání věnce hospodáři bylo většinou spojeno s deklamací přání hojnosti a všeho dobrého, ale také nárokováním si odměny za odvedenou práci. Té se pak také pracujícím dostalo v podobě jídla a pití. Samotný věnec se pak schovával a hospodář si jej vystavoval na čestné místo. Věřilo se také v magickou moc obilí pocházejícího z tohoto věnce. Zrní z dožínkového věnce se dávalo slepicím na Štědrý den a také se následující rok přidávalo k novému osivu. Symbolicky tak byla vyjádřena kontinuita hospodářského cyklu.
Paletka pro tvoření :
Posuďte sami, jak se nám naše soutěžní výrobky povedly a oceňte svými hlasy ty nejlepší z nich.
Hlasovat můžete do 25. 8. 2023
