S dožínkami v zádech, opojena vůní vonné pelargonie,

sedla jsem si ke stolu a všemi směry rozbrázdila další zinkovou destičku .... 

Lesklá plocha se ztrácela a matněla, stejně jako se zaorává pole a připravuje na zimu. Padající jinovatka kryla i vrstvu plechu a čekala, až se do něj zaboří hladítko a nechá tak narodit novému obrázku.

S každou orbou plechu je i má práce preciznější.

Tak jako zrno v zemi uchované čeká na hodný čas, tak i tisk ukázal, jak se tváří i kovový obraz.

Drobné korektury a může za sklo a na zeď!