Louku zalily zlatavé sluneční paprsky a mou duši tyto paprsky plnily teplem.

Vzduch se nad ní tetelil a já jim nastavila tvář.

Srdce zaléval nádherný, vše objímající pocit.

Pocit velkého štěstí a lásky a jako proud mohutné řeky se valil dál a zaplavoval celé mé tělo až se z toho tajil dech.

Žlutavé pampelišky zvedaly hrdě své kvetoucí hlavy ke slunci a mne naplňoval pocit neskonalého štěstí.

Když se pomalu vkrádala noc, hvězdy započaly rozžínat své lampy a jejich záře postupně sílila a my pozorovali jejich blikotající záři.

Ruku v ruce mlčky stáli jsme pozorujíce souhvězdí a přáli jsme si, aby tato chvíle nikdy neskončila.