Představíme-li si člověka ze 16. století, kdy české zvonařství dosáhlo největšího rozmachu, zjistíme, že jej zvony provázely od kolébky až do hrobu, a proto se nelze divit, že pro něj byly víc, než jen kovový předmět kalichovitého tvaru, zvučící z věže. Užití zvonů zdaleka nekončilo svoláváním lidí do kostela k modlitbě, nýbrž se jim nabízelo široké uplatnění v mnoha oblastech lidské činnosti, v níž bylo třeba vyvolat nějakou událost do veliké dálky

Při nepříznivém počasí prý zvony šepotají. Zatímco při bouřce si vyprávějí o budoucnosti, za vichřice mluví o věcech, které už se odehrály.

Zvon lze využít také jako magický předmět k věštění budoucnosti. Provádí se to tak, že věštec vstoupí dolním otvorem pod zvon, uvnitř pronáší zaklínadla a naslouchá dozvuku, podle nějž určuje budoucnost. Věštění z hlasu zvonů se nazývá kampanomantie.

• Slyšet zvonit zvon = dobré znamení, upomínka.
• Slyšet umíráček = dobré novinky, příjemné překvapení.
• Slyšet slavnostně vyzvánět = dostaví se citelná ztráta.
• Vidět rozhoupaný zvon = potřebujete pomoc, ale nedoufejte v ni.
• Zvon se houpe, ale nezvoní = někdo vzpomíná.
• Zvonit na zvon = uděláte někomu nevědomky radost.
• Zvonit umíráčkem = nečekaná návštěva.
• Zvonit kostelním zvonem = povýšení, zlepšení poměrů (muž), pomluvy (žena).
• Zvoník = pohřeb
• Padající zvon = požár.
• Puklý zvon = tajemství bude zachováno.
• Odlévat zvon = pronásledování.
• Vidět odlévat zvon = sňatek, jste-li oddáni, dítě.

Tentokrát tvořily Zlatokopky na téma Zvonění, zvonky, moc příspěvků se nesešlo, i tak pojďte s námi hlasovat.