Dva roky utekly a ani letos jsem si nenechala ujít Brtnické Kovadliny, 7.ročník mezinárodního setkání uměleckých kovářů na zámečku v Brtnici. Počasí se celkem vydařilo a za krásného červnového dne jsem spěchala na prohlídku výtvorů a kovářům se opravdu povedlo rozbušit mé srdce, rozzářit oči, nabudit mysl a zanechat cinkot kovadlin v mých uších na dlouho,... to z té krásy.
Nebudu zdržovat, otevíráme bránu:
Jsem sám Život...mnohdy krytý maskou...
někdy krásný jako zvuk písní...
...jindy plný nejistoty
a jedu....
Poutníče....slyš můj příběh:
Podej mi ruku...
ležím tu před tebou...
a s úsměvem, však tváří přesto kamennou...slyš prosbu mou...
posaď se, jsi-li znaven cestou...
a nech své nohy spočinout , a velociped svůj odlož v stéblech trávy...
...otevři vrátka do své duše...
...a dobře zvaž, jak...
...strávíš čas svého krátkého žití...
...ve kterém přístavu zakotvíš..
...kterými tóny necháš rozeznít své srdce...
...byl ti dán dar života... a tak nad ním moudře kraluj....
...ať nelituješ, až před bránou z nebes budeš jednou stát....
...neb prach jsme a v prach se obrátíme...
