Všechny výrobky, které najdete na profilu Malované židličky, pocházejí z vyřazeného školního nábytku. Pečlivě opraveného, vyšperkovaného a pomalovaného na samotě v domě pod lesem. Nejen o nápadu renovovat dětské židličky, ale třeba o údělu členky učitelské rodiny, se dočtete na následujících řádcích.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jsem uprchlá Pražačka, která se našla ve své "Cestě z města". Počínaje pěstováním vlastních potravin, přes pečení chleba, vyrábění másla, sýrů, jogurtů, marmelád a jiných zavařeností, sirupů, sušení bylinek, konče kdo ví kde. S mým mužem jsme si našli a opravili starý dům pod lesem tak, aby jeho provoz byl úsporný a šetrný. Zahradu jsme přetvořili na útočiště naše i zvířecích obyvatel (domácích i divokých). Pozorujeme ten celoroční cvrkot a je nám dobře.
Profesně se věnuji zejména ilustracím. Poslední rok mě třeba velmi baví vymýšlet a realizovat dětskou stránku do Nového prostoru. Z rodinného učitelského prokletí se vykupuji malováním školního nábytku.

Pravda, pedagogické vzdělání a několikaletá praxe mě neminuly, ale propojila jsem je se vzděláním výtvarným, čímž vzniklo smysluplné podhoubí pro tvorbu didaktických a populárně naučných ilustrací, vytváření učebních pomůcek, výtvarně-didaktické převyprávění odborných témat. Čas od času vedu tvořivé dílny nebo semináře v oblasti vzdělávání.

A když už plevel přerůstá zelenině přes hlavu, pokorně se vrátím zase na zahradu a ponořím se do hlíny.
Zálibu v dětských knížkách si omlouvám profesním zájmem. Nezřízenou zálibu v dobrých čajích, mandlích a sýrech nemám čím si omluvit.

Jak jste se dostala k tvoření?
Pravděpodobně dost záhy, soudě podle starých dětských knížek ilustrovaných červenou pastelkou a asi tak dvouletou rukou. Nejpozději tedy, když jsem sestrám dosáhla na pastelky (což v jedné místnosti obývané 5člennou rodinou nebylo těžké). Nebo spíš… Tvoření dostalo mne. Vím jen, že jsem se prokreslila od školky až na vysokou. Občas učitelé protestovali, ale nakonec si všichni zvykli (že, pane fyzikáři?). S potřebou tvořit se rodíme, rozdíl je jen v tom, kde se projeví.

K malování školního nábytku byla cesta snadná. Dalo by se říct, že začala na základní škole. Lavice, u kterých jsme trávili většinu času, byly nevlídné a ošklivé, takže jsem měla potřebu je zlidštit. Myslím, že jsem to tehdy nedělala úplně špatně, protože jako jedna z mála jsem na konci roku nevyfasovala šmirglpapír a nemusela brousit.
Můj táta celý život zachraňoval různé staré kusy nábytku a osobitě je renovoval. Recyklace a obnova opuštěných věcí pro mne tedy byla přirozená a logická. Je mi líto, když se vyhazují věci, co mohou sloužit dál. Při zabydlování vlastní domácnosti jsme s mužem hledali staré osvědčené kusy nábytku, který přežil generace. Řekli jsme si, že při troše péče ty další také přežije. A protože nejosvědčenější dětský nábytek je ten školní, co přežil desítky houpajících se dětí, pořídili jsme ho našim dětem a já jim ho pomalovala. Tím se spustila akce kulový blesk: začali k nám chodit kamarádi, zda by bylo možné namalovat židli i pro jejich děti a pro děti jejich známých. Jakmile jsem pověsila na plot naši první malovanou schránku, zafungovalo to podobně.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Když se mě jako malé holky ptali, čím budu, až budu velká, odpovídala jsem, že malířkou. Pak mi příbuzní vysvětlili, že to není praktické rozhodnutí, že se malováním neuživím. To bylo takové silné dětské zklamání, které se mi vrylo do paměti. Čím jiným bych měla být, jsem totiž nevěděla.
Dnes mohu s radostí říct, že mě malování živí, ač jsem k tomu došla oklikou. Předně se věnuji ilustraci. Do židliček ale vkládám útržky vlastních příběhů, je v tom velká svoboda. O to víc mě překvapuje, když zjišťuji, že je to projekt sám o sobě tak životaschopný.
Času tedy tvorbě věnuji mnoho. Někdy to těžko kontroluji, protože toužím dokončit nápad a nebo splnit někomu přání, i když s ním přišel na poslední chvíli. V tom se musím zlepšit: naučit se odpočívat a zamknout ateliér.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Proč maluji židle? Židle je inspirativní prostor. Čistý rovný nekomplikovaný papír nebo plátno ke mně tak nemluví. Židle má tvar, se kterým musíte počítat, bojovat s ním o kompozici. Navíc mě baví vymýšlet, co vše by se z nich dalo ještě vyrobit. Tak vznikly věšáky, vzkazníky, hodiny, palety, doplňky z židlí, které znáte. Ale taky botník u nás v předsíni, sušáky na dřevo, konstrukce do skleníku a dokonce i skládací voliéra pro slepice. Myslím, že naši kamarádi k nám chodí už i s určitou zvědavostí, co jsme zase vymysleli ze školních lavic a židlí. No, můžeme je zklamat?
A pak… Můj muž propadl sváření. Musela jsem tedy – jako dobrá manželka – vymyslet, jak jeho potřebu uspokojit. Kovové konstrukce školních židliček se k tomuto účelu ukázaly jako nejvhodnější. Bez nadsázky lze tedy říct, že mi ve volných chvílích dělá školníka. :)
Myslím, že malby s vámi musí žít, ne zaprášeně čekat ve skříni. Věřím, že si každý zaslouží, aby předměty, které ho dennodenně obklopují, byly osobité, a že to přispívá svou měrou k budování vztahu k věcem namísto rychlé spotřeby. V dnešní době věcí na jedno použití mi přijde smysluplné, vracet kvalitní a osvědčené věci zpět do života s novou přidanou hodnotou.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Vznik nového výrobku má spoustu kroků. Každá lavice, židle nebo její kus se musí nejprve očistit, opravit (svařit, vyměnit šrouby, …), zbrousit, vytmelit (a to i několikrát), natřít základním sjednocujícím nátěrem. Pak teprve přijde na řadu vlastní malování.

Pokud teď čekáte fotku hromady pokreslených skicáků, asi vás zklamu. Moc neskicuji, prázdný prostor je pro mne inspirativní výzva, kterou musím využít na poprvé. Překreslováním sebe sama by se ztratila živost. Musím důvěřovat své představě zrodivší se kdesi v hlavě a intuitivně ji následovat a objevovat, dokud se přede mnou nezjeví v celé své přitažlivosti a celistvosti.
Obrovským a nevyčerpatelným zdrojem inspirace je pro mě příroda a krajina. V mé tvorbě je to, myslím, zcela jasně patrné. Nabíjí mě neuvěřitelnou energií a touhou tu energii vydat v tvůrčím procesu.
Po dokončení malby není ale ještě zdaleka hotovo. Malbu pečlivě zakonzervuji několika vrstvami bezbarvého laku. V případě židle či lavice je třeba ještě několika nátěry natřít kovovou konstrukci, věšákům doplnit háčky atd. Nakonec je třeba vhodně výtvor nafotit, vložit, pojmenovat, popsat…

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Za svými věcmi si musím stát, být o nich přesvědčená. Žádná cizí pochvala to nenahradí.
Moje děti teprve začínají odrůstat takovému tomu milému věku: "To je krásné, maminko." Přesto z jejich reakcí dovedu vyčíst, co jim rezonuje. Dětem obecně věřím. Jsou přímé a bezprostřední.
A pak oceňuji věcný, praktický a střízlivý pohled mého muže na mé vzletné nápady.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Těžko vypíchnout jen pár lidí. Fler je plný zajímavých tvůrčích osobností. Asi bych měla poděkovat mým milým výtvarným souputnicím, že do mě ryly, abych vstoupila na Fler. Takže Míšo (em.en.), Sígři (Sígr), Zuzko (Lezu) díky!
Ráda sleduji nápadité novinky z dílny INTRO, blízká jsou mi přívětivá doupata emaluny, okouzlující panenky LaTonka a vtipné dřevěné skládanky Woodooland. Mám pocit, že to jsou hračky tvořené s velkým pochopením pro dětské vnímání světa. Baví mě tvarová úspornost slastidolls. Šité věci z rukou may jsou vyrobeny s vlídností a pečlivostí, pravidelně se vracím k saaně, oblíbila jsem si náušnice od Efraim, pokukuji po nápaditých variacích šlápoty a osobitými taškami Okatého žraloka jsem podarovala leckoho z rodiny. Na výstavu chodím k LuciiVV, pro dávku vtipu třeba k TRIK-OZY.
A takhle bych tu mohla vyjmenovávat donekonečna. Koukněte do mých oblíbených. :)

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Mám-li vybírat z židličkového sortimentu, nevím, zda by to byly hodiny ze sedátek nebo spíš tabulové vzkazníky – pro svou praktičnost a široké využití a nespočet podob.
Ale raději zmíním "pecku" posledního roku: poštovní schránky, autorský design s originální malbou. Základní filosofie totiž je: pošlete fotografii vašeho domu a já vám vymaluji schránku tak, aby s vaším domem ladila a sdílela jeho charakteristické prvky. Zkrátka, maluji osobité schránky na míru, u kterých je na první pohled jasné, k jakému domu a majiteli patří. Věřte, že pošťák vás pak tak snadno nepřejde. :)

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Většina mého sortimentu vznikla prvotně pro naši potřebu a teprve poptávkou okolí pronikla sem do mého obchodu. Naše děti tedy rozhodně kovářovic syndromem netrpí. Naopak, mé nápady první testovaly. Ale že bych měla čas namalovat si židli pro sebe…?

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Toulání lesem, českou a moravskou krajinou, vnímání kontinuity ročních dob na zahradě, lapání okamžiků a dojmů fotkou, hudbě a zpěvu, četbě knížek pro děti a dospělé děti, prohlížení ilustrací, návštěvě výstav… Jen toho volného času si musím udělat víc.

Jak vypadá váš ideální den?
Nějak takhle si to maluji: vzbudím se časně a vyspalá (haha). Posnídám na zahradě horký čaj. Projdu se s psicí a nabitá energií z procházky usedám k malování. Nehoří žádné termíny. Uvařím si čerstvý oolong a pustím oblíbenou hudbu. Nic mě neruší, mohu se plně pohroužit do práce a dílo se daří. Štětec si nevymáchám v čaji, ale ve správné nádobě. Barvy spořádaně lezou z tub a nerozprskávají se po místnosti. Mého muže cosi osvítí a dokáže uvařit oběd z plodů naší zahrady, který jde navíc jíst. Při kontrole e-mailů přichází neodolatelná nabídka na ilustrace. Odpoledne celá rodina jdeme na výlet nebo hrajeme fotbal na louce za domem. Dám nejvíc gólů. Večer trávíme pospolu, děti si zahrají na klarinet, piano a jdou dobrovolně spát. Já a můj muž si ještě u svíčky dáme trochu dobrého vína a hvězdy září na noční obloze.
Život si tvoříme sami a i když nám to okolnosti někdy komplikují, ideální je každý den, pokud ho tak jsme ochotni vnímat.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Už několik let mám v hlavě a částečně i na papíře dvě autorské knížky pro děti. Byla bych ráda, kdyby se mi je v nadcházejícím roce podařilo dokončit a zrealizovat.
Chystám také několik nových výmyslů z židliček, například lavice se zakomponovanými hrami nebo učebními pomůckami pro malé školáky.