Nejmladší dcera se narodila na Den učitelů. Termín porodu našeho benjamínka odborníci stanovili na výročí sametové revoluce. Vše bylo ale jinak...

Dodnes cítím vůni a náladu toho slunečného rána. Bylo mi báječně! Stále jsem ve frontě v květinářství, na obrovském břiše třímala dva květináče sytě žlutých chryzantém a netrpělivě pokukovala po hodinách… Snad to stihnu: lékařskou prohlídku, oba hřbitovy i přípravu oběda… Že mě čeká i balení našich  čtyř ratolestí k týdennímu azylu u manželových rodičů,  jsem zatím netušila... Po natočení záznamu „na pásech“ nabralo vše rychlý spád... V nemocnici se arytmie v ozvech plodu nepotvrdila, zato zjistili, že jsem otevřená na šest centimetrů! Přestože jsem do té doby vždy porodila do hodiny po odtoku plodové vody, onoho památného druhého listopadu se porod „protáhl“ na celé tři hodiny – přesně do doby, než mi stihla zabrat antibiotika na poševní streptokokovou infekci.

Dopoledne hřbitov, odpoledne porodnice. Důležitá lekce v mém životě. Každým rokem teď hmatatelně prožíváme v jediný den oba protipóly života.