Přesně před rokem jsem oslavila 40. narozeniny svým prvním blogem. Přesně dnes slavím narozeniny 41. Změnilo se něco? 

Oproti minulému roku je dnešní 31. březen jako malovaný, opeřenci cvrlikají už od kuropění a počasí slibuje opravdu povedený den. Kávu jsem v posledních týdnech omezila, ale dnes si jí k narozeninám nadělím - horkou, sladkou, plnou mléka.

Zubů mám stále stejný počet, výška zůstala, i když mi mé menší dítko opětovně zdůrazňuje: "Mami, ty jsi stará, tak se zmenšuješ, já jsem nová, tak rostu!". Hmotnostně se stále držím na poporodní velikosti 44-46, už roky. Někdy ta velikost škrtí víc, někdy míň. Ve váze prozřetelně došly baterky, takové co doma skladem nemáme. Musím si vzpomenout až půjdu nakoupit. Ale až budu v obchodě stát a říkat si, že jsem měla koupit něco důležitého, tak budu mít zase okno a marně přemýšlet, na co jsem si to sakra měla vzpomenout. Technický termín pro tento stav, tak častý po čtyřicítce je Hosipa. Pro neznalé - jedná se o zkratku - ho..o si pamatuje. Týká se to ale jen krátkodobé paměti. Ta dlouhodobá je někdy zase až moc vlezlá. 

S pavouky mám stále výrazný problém a ten sklep, do kterého jsem se před rokem tak aktivně pustila (a tehdy ho i uklidila) je už zase ve stejném stavu, plný věcí "na pak". Navíc přesně vím, že je tam "někde" ukryt jeden zvlášť veliký exemplář, který jsem jednou náhodou zahlédla na stropě. Než jsem zalarmovala udatného chotě, monstrum někam zalezlo. Určitě si chce užít tu ohromnou švandu, až na mě někde zase jukne a já s nebojovým rykem prchnu. Takové několikagramové stvoření, a jak dovede prohnat osobu zvící tvarů a hmotnosti obrněného vozidla. 

Abych se opět dostala trochu do formy a mohla rychleji před pavouky prchat, dostala jsem ke 41 narozeninám kouzelné hodinky, zvané sporttester. Můj technický manžel začal ve 41 letech běhat a strašně rád sleduje následně na počítači trasu, délku trasy, rychlost a veškeré další toky dat, které ho nakopávají k lepším a lepším výkonům. Krouží tady po okolí Dolních Počernic jako štíhlý a elegantní srnec. Já také kroužím po Dolních Počernicích, pěšky, protože motorové vozidlo neřídím. A kroužím a kroužím, ale bez štíhlého a elegantního výsledku. Mám pocit, že to moje dusání, funění a rozryté cestičky svedly místní myslivecké sdružení k pocitu, že se tu přemnožili divočáci, dokonce tato zpráva proběhla i tiskem. Nějaký odstřel proběhl, ale jsem tu stále mezi vámi, tak to tak horké asi není. 

Sporttester by mi měl ku formě pomoci. Dostala jsem ho na ruku trochu předčasně, abych už mohla užívat jeho pokynů a zahájit měření svých aktivit. 

Hodinky jsem připevnila na ruku a snímače začaly snímat můj tep. Propojili jsme je s počítačem a nastavili všechna možná nastavení - věk, výšku, moji hmotnost z ledna (než došly baterky), ruku na které hodinky jsou. Hodinky mi první den přidělily úkol, vylézt 10 pater a ujít 5600 kroků. Kolem poledne jsem cíle 5600 kroků hravě dosáhla, patra se ukázala být trochu oříškem. Hodinky počítají patro jako převýšení 3 metrů, ale u nás doma je to 2,5 metru - a nějak mi to nechtějí moc dobře sčítat. Musím doma po schodech poletovat 4x nahoru a dolu, abych se k jednomu patru dostala. Bylo třeba tento problém řešit. Naštěstí v našem katastru je největší rybník v Praze, který navazuje na zámecký park a opravdu pěknou vysokou hráz. Rozhodla jsem se tedy po odvedení potomků do vzdělávacího ústavu, že si projdu park a naplním svoji kvótu na schodišti, které stoupá na hráz. Před 14 dny jsem ho těžce vyfuněla 3x za sebou. Dnes ho funím 4x za sebou ve dvou sadách a schodišťový cíl se mi daří lehce plnit. A hodinky mi nastavily denní počet kroků na 10500.

Ke kroužení parkem a stoupání po schodech jsem svedla i sousedku a už pochodujeme spolu. Zatím v civilních hadrech, ale až jednou budu opravdu krásná a štíhlá, tak si pořídím takový ten přiléhavý funkční běhací obleček, ve kterém parkem cirkulují opravdoví běžci a běžkyně a běžčata (zkouším nový transgenderový termín pro slovo běžec).

V noci hodinky hlídají, kolik minut trávím spánkem hlubokým a kolik lehkým. Zjistila jsem, že jako lehký spánek se počítá i 20minutové čtení Macha a Šebestové dětem před spaním, a hlubokým spánkem spím i když nehybně ležím a ospalým okem koukám na budík, kolik už je. Graf snímání pohybu ve spánku je také zajímavý. Je to taková pravidelná vlnovka, která osvětluje, proč se budím většinou úplně jinde, než kde jsem usnula. 

Někdy mě hodinky i rozčilují. Když uklízím večer kuchyň, věším prádlo, žehlím nebo tvořím, tak mi zabzučí na ruce a s vykřičníkem na mě svítí slovo "POHYB!". Jako že mám sebou mrsknout. Tůůůůůůůdle nůůůůůůdle. 

Každopádně doufám, že příští blog s názvem "Je mi 42 a cítím se skvěle" už budu psát jako štíhlá laň, která si uvidí přes břicho na špičky bot, budu hrdě nosit přiléhavý běžecký obleček a popoběhnu více než 100 metrů v kuse. A nebudu mít chuť na sladké a budu plna sil a výbušné energie, která mi stále tak schází. A tisk se o přemnožených divočácích v Dolních Počernicích a přilehlém okolí přestane zmiňovat.