„velký holky - velký srdce“

Na toulkách Flerem jsem jednoho dne nakoukla i na stránky klubů a požádala o členství v jednom z nich, zcela zjevně určeném pro matróny. A po krátké chvíli už jsem se zprvu opatrně, pak již našeně začetla do čilé diskuze. Okamžitě mi bylo jasné, že jsem zaklepala na správné dveře. Dovolte tedy, abych i Vás seznámila s obyvatelkami komunity klubu: ….a co takhle prostorově výraznější? :-).

Takže tentokrát Vás blíže seznámím s naší dobrou duší, pod flernázvem Benika. Vyptala jsem se jí na tvorbu, život, co má a nemá ráda a jak se cítí u nás v klubu. Obratem jsem dostala odpověď a zde již máte „učesané“ povídání:

Název firmy - co jsem doma je mým společníkem a nejlepším kamarádem pes Ben ( našli jsme si ho v útulku ).

Odtud nebylo daleko k Benice. Já se jmenuji Božena.

 Jak jsi zde začínala - Zde na Fléru jsem od podzimu roku 2009 ale to jsem byla pouze nakupující. Až o rok později se ze mě stala i prodávající. Od dětství ráda tvořím- pletení, háčkování a drhání. Když byly děti malé, tak jsem hodně šila ( to už neumím).Teď jsem dva roky v inv.důchodu. Nejdřív to byla tragédie, protože neumím jen tak sedět a nic nedělat. Díky internetu jsem začala plést z papíru, pak mě lákal pedig a nakonec jsem začala i korálkovat (knihy a internet). Letos jsem přidala cínovaný šperk a malování na hedvábí. Tyto techniky si teprve osahávám. Tvořím podle nálady a nápadů, které mi jdou hlavou. Ráda střídám techniky a protože mě baví vícero tvoření, tak mám taky materiálu na dlóóóuhou dobu .

Taky určitě tvoříš nějaké nominace. Je tady spousta krásných věcí a byl by hřích toho nevyužít.

Ano, můžete se na některé podívat:

Pletu, pleteš, pleteme.., Modrá? Taky dobrá. Modrá laguna Duše v oblacích Modrobílé variace Pohádka tisíce a jedné noci  Cesta z města Tanec trojúhelníků V mlhovině Andromeda,
Něžná kněžna 

Na co jsi se v tvorbě jsi se specializovala - Loni jsem si obstarala ŽL a začala jsem prodávat a dělat kurzy. Občas vyjedu i na jarmark. Protože nemám obchodního ducha, tak bych nejraději jen tvořila a někdo aby za mě prodával.

Jaké máš ráda barvy - Oblíbené barvy - tyrkysová, světle fialová a khaki zelená. A s těmi barvami je to u mě tak, že v tmavých barvách se necítím dobře. Mám raději barevné, ale ne křiklavé. Čím jsem starší, tím víc tíhnu k jemným pastelovým barvám a oživuji to nápadnějšími šperky.

Jaké máš další záliby - před 4 roky jsme začali rekonstruovat stařičký domek a já si plním dlouholetý sen - vybudovat okrasnou zahradu.

Když jsem byla zdravá byla to turistika a ježdění na kole. A je fakt, že mám hróóózně ráda sladké

Taky jsem hrála a hraji na akordeon. Mě pedagogická fakulta vyšla a práce s dětmi mě  provází od mládí. Od malička jsem se vlastně starala o děti, napřed o brášky, pak i jako pionýrská vedoucí a jezdívala jsem každý rok na tábory. Ráda jsem hrála na akordeon. Na gymplu jsem dokonce nějaký čas hrála s kapelou, a z toho vyplynulo i moje budoucí povolání. Vystudovala jsem ped. fakultu v Brně a stala se učitelkou na 1. stupni se specializací na HV. Největší potěšení mi dělalo učit prvňáčky. Hned v 1.roce studia na výšce jsem se vdala a promovala jsem, když mé dceři byly tři měsíce.Prošla jsem několik škol a nejlepším obdobím bylo, když jsem učila na malotřídce, kde jsem i nějaký čas šéfovala.

Nyní jsem v invalidním důchodu. 26 let kantořiny, složité dětství a manželství a já se zhroutila. To jsem byla už Tři roky vdaná za bezva muže, který mě na rukou nosí. Ptávala jsem se doktorů, proč až teď. Prý, že až když má tělo klid, tak vysadí. Během mého žití jsem dostala tolik kopanců.

S matkou jsme si nerozumněly, a když v mých deseti letech zemřela babička, převzala jsem starost nejen o své dva mladší bráchy, ale i o domácnost. Naši směnovali a často nebývali doma. Takže „pohlídej kluky“, „nauč se s nimi“ a „udělej večeři“ ( o prázdninách i oběd).

Život mi naložil trápení, nemoci, ale i radost. Dal mi 2 krásné děti ( nedávno mi dcera poprvé v životě řekla, jak jsou s bráškou rádi, že jsem je dobře vychovala), dal mi fantastického (druhého) manžela, který mě drží a chápe, a taky mi dal možnost tvoření. Dělám věci o kterých jsem si myslela, že je neumím.

Učení jsem tak úplně nevzdala. Doma doučuji a učím angličtinu. Jen pár hodin týdně, protože mě to vyčerpává, ale pořád mám pocit, že to ještě umím.

Tvořit musím, protože já vždy tak akční, že bych se zbláznila, kdybych jen tak seděla doma a nadávala na život, který se mnou mlátil už od útlého dětství. Takže TVOŘENÍ ZDAR.

Něco o ostatních klubech, kde jsi členkou – zaměření, tvorba, soutěže.

Jsem členkou klubu Tisíc stehů - klubu korálkové výšivky, Šitý šperk, Minerálový klub ( miluju kamínky), Zlatý důl, Aukce hrou, Klub prostorově výraznějších a další.

V některých ráda zůstávám, některé opouštím ( nemám ráda hašteření, pomlouvání a špatnou atmosféru v klubu ). Zastávám zásadu ZAMEŤ SI PŘED VLASTNÍM PRAHEM

V Klubu prostorově výraznějších je dobrá společnost, a vzájemně si pomáháme a podporujeme se sžít se naší plnější postavou. Máme problémy s výběrem vhodného oblečení a tady si vzájemně poradíme. Sama nešiju, a proto musím vše kupovat. Některá by nám v klubu mohla dělat švadlenu. To by bylo pro nás co jsme tady bezva. Nabídnout látky a střihy. Juj to by nebylo špatné.

Nejraději mám sportovně elegantní módu, tak potřebuji hlavně tuniky, volnější trika a kalhoty. Jo zapomněla jsem na vesty a nejraději nosím sukně tulipánového střihu. Ale co jsem ztloustla, tak jsem na sobě žádnou neměla.

Ajulka se asi stane mojí dvorní dodavatelkou oblečení.  Je moc milá a příjemná. Já se totiž v této podobě musím naučit oblékat a hlavně se sžít s novým tělem, které se mi nelíbí, ale vím, že lepší už to nebude... Je mi 52. Někdy se cítím tak na třicet a někdy zase na 80. Ale to je asi normálka.

A mně už nezbývá, než všem popřát, aby i jejich život se dostal do dobrých kolejí a Božence děkuji za milé povídání a kuráž do života a tvorby.