Tak si to nějak představuju:

Na mým stole je kupa papíru, nervy mám v kýblu a tak skládám origami. Pak řeknou moje jméno.

Jdu ke katedře, vyzbrojen plackou superhrdiny, ten se nebojí ničeho, ani nikoho. Ani otravné učitelky s koňskou tváří a rádoby hippie úsměvem. 

Koukám na spolužáky kolem. Někdo už myslí na prázdniny.

Lulu pojede k moři, prý pozorovat albatrosy, ale já jí to nebaštím, prostě se bude smažit na sluníčku, to je celé. 

Arni chtěl celý rok do Afriky, jenže určitě dostane dvojku, takže pojedou k Lipnu. Chudák je z toho na cucky.

Těšil se na slony.

Já spíš myslím na to, že až to bude za mnou, budu vědět, na čem jsem. 

A v létě budu trhat rybíz u babičky na samotě v Krumlově. A pokud dostanu trojku, pojedu tam taky, ale za trest.

Pančelka vstává a podává mi úřední dokument...

--

Tak nějak to vidím.