Dobrý den, ahoj všichni "nakouknivší" :-)

Jelikož Fler profil má o vás něco vypoědět, ale na druhou stranu pokud je přeplněný informacemi o prodejci, nechce se mi věřit, že pokud nejste jeho opravdovým nadšencem v pravém slova smyslu, přečtete si jej jedním dechem od začátku až do konce (pokud opravdu přehuštěný informacemi je...).

No a tak mě napadlo se svým nadšencům, jelikož si vás vážím a ráda si čtu vaše komentáře atd., tak trochu víc představit a budu ráda, když moje povídání alespoň projedete očima :-)

Nu tedy tak jako mnoho z nás "fléráků" i moje maličkost (tady je toto označení plně na místě) začala s "tvořením" (tyto uvozovky jsou myslím také příhodné:-)) už v časech raného dětství. Od raného škrábání čehosi tužkou na papír přes přesnější tvary mých obrázků, ve kterých šlo už trochu více rozeznat princezny či zvířátka, jsem se pomalinku dostala k navlékání korálků (v té době jsem ještě nevěděla, že právě korálky mi nakonec budou osudnými) na gumičky, přičemž z těchto "výtvorů" dnes už většinou nic nezbylo. Postupně jsem se snažila zlepšit v kreslení (začala jsem používat i barvičky:-)) a podle vzoru mojí šikovné mámy, která téměř každý kousek našeho nového ošacení vlastnoručně ušila, jsem se velkolepě vrhla na ruční šití hadříků na naše "levé" (rozuměj - Matell je rozhodně nevyrobil!) bárbíny. Tyto kousky se na rozdíl od mých prvních šperkařských pokusů dochovaly do dnešního dne, ačkoli většině z nich chybí pár knoflíků, které byly využity pro jiný, hodnotnější účel :-) Měla jsem také období korálkových náramků přátelství. Posléze jsem se pokoušela něco také uháčkovat, nejdříve jakési nevzhledné obaly na stojánky na tužky a poté kabelky, šály a jiné doplňky, z nichž většina tedy ještě někde leží, ale už je nemá nikdo odvahu nosit:-)

No snad na ukázku jeden "slušnější" kousek, který jsem nosila docela dlouho -

 - no má to být tedy jakýsi drak, jehož vzor jsem "obšlehla" kdesi z internetu, no raději už nevím, kde ;-)

No a později už se mi docela i dařily malůvky, kterým se konečně dá říkat návrhy modelů, což jsem v té době opravdu "žrala" (jinak se to snad ani říci nedá). Což tedy vyústilo v přihlášku na Střední průmyslovou školu oděvní v Prostějově (ke kterému jsem byla vázána už od dětství, ačkoli pocházím z Olomouce, ve Vrahovicích (já vím, zní to šíleně a o to víc, když tam zavítáte, tak hned za vlakovou zastávkou a cedulí "Vrahovice" se rozprostírá místní hřbitov :-)) mám dnes již 95-ti letou prababičku (přejme jí dlouhé zdraví:-)). Na střední jsem se docela slušně naučila šít, sice nevyšly moje idealistické záměry, že se stanu setsakra dobrou a uznalou návrhářkou, ale aspoň jsem si ušila pár originálních modelů. Dnes už moc nešiji, snad jen v době plesové sezóny mě chytne nadšení něco si zase "spíchnout", ať nechodím na plesy v "obnošených" šatech :-) No a když po vás vaše sestra chce mermomocí ušít svatební šaty - no řekněte jí ne! :-) -

- tu je tedy pár ucházejících návrhů které nikdy nebyly realizovány (zatím)

- a ty, které se mi realizovat podařily (nic jiného mi nezbývalo - vanilkové maturitní šaty, tmavě fialové plesové a sestřiny svatební) :-)

No a jak začala moje současná závislost? Snad někdy před pěti šesti lety mě napadlo, jak si udělat jedny náušnice podle svých představ. Chtěla jsem si je udělat z čínských mincí štěstí, tak nějak dobře dopadly a mám je dodnes -

A pomalinku jsem se tedy vracela ke korálkům. Začala jsem s ketlováním a bižuterie pomalu začínala dostávat nositelné tvary, díky čemu jsem se potkala s prvními kladnými ohlasy. Než jsem ale začala vystavovat zde, tedy než jsem se k tomu odhodlala, uplynul však ještě nějaký čas a několik desítek párů náušnic pro mou osobu, mezi kterými jsem se už ale tak trochu začala s těžkostí prodírat. Nejdřív jsem podarovávala a postupně uvažovala o vystavení na Fleru. Stalo se a .... no zas tak dobře to nešlo. Vlastně vůbec. Je pravda, že ketlovaných náušnic a náramků je zde, hezkých více či méně, bezpočet.

O nějakou dobu později, což bylo přibližně loni v tento čas, jsem na internetu (mimo Fler) našla postup na překrásné šité náušnice z rokajlu, tvořené stehem brick stitch (česky cihlový). Tato technika mě ihned polapila a valila jsem a valila nové a nové náušnice, ve kterých jsem se, stejně jako dříve v ketlovaných, začínala topit. Později jsem objevila i jiné stehy a začala jsem s výrobou náhrdelníků, broží či náramků. Ale co se nestalo - věřte nevěřte - pomaličku se začaly prodávat! :-) Mám jich doma ještě pořádnou kupu, protože se nemůžu donutit přestat s tím a valím pořád dál, ale pomalu se stávají majetkem (snad, a v to doufám nejvíce!) spokojených děvčat, slečen, paní a dam.

No a nyní přichází vaše chvíle :-) Tak za prvé vám chci všem poděkovat (už po několikáté, ale díků není nikdy dost:-)) za všechny komentáře a srdí a nákupy a jakékoli příspěvky, kterými mě blažíte! Bez vás bych tu samozřejmě nebyla (i když ta závislost je přeci jen silná)! A proto bych vás zde chtěla poprosit o jakékoli podněty, které by mě mohly popsunout dále. O připomínky, co bych mohla vyzkoušet vyrobit, třeba i udělat lépe či jinak, abyste byli spokojení (hlavně tedy spokojené:-)) Budu vám jednoduše vděčná za cokoli! :-)

A jsem vám tuze vděčná, jestli jste (navzdory mým připomínkám o přeplněnosti sdělení :-)) se pročetli až sem a zanecháte tu nějaký odkaz :-) Díky, díky, DÍKY!!!