Vím, že asi není úplně nejběžnější se představovat po několika měsících působení, ale právě nedávno se rozrostl počet mých spolupracovníků na 4 a tak mi nedá, abych Vám je nepředstavila.

Altárek je mým nejstarším kolegou. Tento pes plemene cane corso je tak trochu flegmatik. Má těžkou artrózu a je neslyšící (kulantně řečeno že je hluchý jako poleno). Nejradši má dlouhé procházky v klidném tempu (k běhu má většinu času silný odpor), jídlo a válení se na gauči. Pracuje vrchní ochutnávač všeho (člověk by netušil co všechno se dá pozřít), ale jeho hlavní funkcí je vytahovat mne z bytu do přírody a ukazovat mi tu nádheru, ze které se dá čerpat tolik sil a inspirace.

Flíčka jsm potkala jednoho krásného dne v Praze. Šla jsem nakupovat a uviděla slečnu a kotě, které od ní somrovalo něco k snědku. Tvorečka jsem sbalila a od té doby je mým společníkem. Dnes už je větší a starší než na fotce a konečně ho přešla záliba v kousání do lidských nosů (konkrétně tedy nosu mého a nejlépe v té nejhlubší noci) . Jeho posláním je vytváření komických situací - komických až ve vzpomínkách, v těch chvílích jsem většinou rudá spíše vzteky, než smíchy.

Čmouda jsem si vzala ze stáje kde jsem krátkou dobu pracovala. Je to milé miminko, jehož životním cílem je si co nejvíc hrát a vylést co nejvýše.

Prcek je Čmoudův bratr. Má vykloubenou přední nožičku - kdysi na něj šlápl kůň a tak ostatním kočkám nestačí v honičkách a nezvládá akrobatické kousky. Jeho smyslem života je co nejvíce papat a být co nejvíce hlazen a drbán.

A já? Jak vidíte na mne moc práce nezbylo. Moji kolegové mi všechno naservírují až pod nos a mě zbývá jen tu krásu nějak zachytit.  

Na rozlouč enou ještě jedno foto s koťaty