Normálně bych jí odpověděla, že jsem jako každé léto, pilně tkala zimní šály.

Ovšem letos bude má odpověď jiná.

Rok se s rokem sešel, děti vyrostly a ačkoliv mě připadá, že jsem stále stejná, začíná se naše rodina rozšiřovat. V září do ni přibyla... už oficiálně :) naše nová dcera....tedy vlastně snacha, ale termín dcera se mi líbí více.

Takže má letošní odpověď zimě bude znít....

CHYSTALA JSEM SVATBU !

Kromě jiných, takových těch obyčejnějších maminkovských starostí, jsem dostala za úkol vyrobit kytičky pro ženy svatebčanky, abychom se pěkně a zdobně sjednotily.  Protože jsem holka šikovná a s paličkami mi to už jde, popadla jsem herduli a pustila se do práce. Výsledkem bylo 16 květinek  z bavlněných nití v různých odstínech fialové.  Většině z nich jsem ušila návlek na ruku

jiné zdobily účesy

No, a když už jsem byla tak pěkně rozjetá, chtělo to přece něco většho, ne?

Tak co například ušít ty šaty z buretu, na které jsem měla nastřiženo

a upaličkovat k nim límec!

Myšlenka krásná, ovšem ..... paličkářky vědí .... no ano, nejdříve musíš mít maxi velkou herduli :) Takže vezmeš režné plátno, piliny, bavlněnou látku, provázky a stříháš, šiješ a vycpáváš, až je herdule na světě....  A byla, pěkně velká a težká.

Krásný podvinek jsem si koupila u mé milované paní učitelky Ivy Proškové, upravila velikost pro výstřih šatů a pustila se s nadšením do díla. Co vám budu povídat... zapotila jsem se ... nejen na těle, ale i na mozku :) Musím ovšem říci, povedl se.

 Přípravy jsem zvládla a Den "D" jsme prožila ve velkém rodinné kruhu s našimi novými příbuznými.

Byl to báječný den, plný smíchu, zábavy, dobrého jídla, pití, tance, jak se na svatební veselí sluší. Bude jedním ze dnů, které mě budou hřát u srdíčka, když přijdou plískanice a věci třeba nepůjdou zrovna hladce.

Všem děkuji, že jsme báječná rodina.