Paní Modříčková - má sousedka, odbornice na pěstování a chov všeho k jídlu- měla svého času dvě kozy. Hedu a Rooozu / neumím udělat dlouhé ooo /. Sice jsem v mládí četla knihu " Gabra a Málinka",  kde je zákeřná kozí povaha celkem přesně popsaná, ale osobní zkušenost je nenahraditelná / a bohužel nepřenositelná/.

       Kozénky běhaly po návsi a mně celkem vyhovovalo, že ožíraly můj živý plot přečuhující do ulice a ušetřily mi práci se stříháním. 

Jednoho jara, při bujarém zpěvu v hospodě, někdo zanotoval píseň " Tak jako slunečnice každým dnem, otáčí se za sluncem..." No to bylo něco na mě - zahradnici ! " Taková blbost, slunečnice se neotáčí, vždyť by si ukroutily stopky", hádala jsem se se všemi. " Na začátku růstu se sice všechny natočí na jihovýchod, ale pak se ani nehnou, mladé zvedají hlavu nahoru dolů, ale jak jim zdřevnatí krky šlus, konec pohybu !", vykřikovala jsem sebevědomě, protože 20 let jezdím v létě na jarmark do Kyjova a cesta je lemována slunečnicovými poli, na kterých slunečnice /ráno při cestě tam a večer při cestě zpět / koukají vždy stejným směrem.

       Nikdo nevěřil, tak jsme se rozhodli pro názorný pokus: na obecní pozemek uprostřed návsi vyseju slunečnice a nestranní a neúplatní pozorovatelé budou od samého počátku monitorovat růst a pohyb rostlin.

Vše probíhalo dle plánu, záhonek se zelenal, poupata se nalévala a opravdu se natáčela k jihovýchodu, jak jsem předpokládala. "Až rozkvetou, budou se točit za slunkem," přesvědčovali mě zastánci písně. "Vsaďte se, že ne!",povídám. "Tak o 500!"

Tak o 500!!!

      Teď už asi přemýšlíte, proč se článek jmenuje "Sousedčiny kozy", když je o slunečnicích! Tak nyní nám Heda a Roooza vstupují na scénu...

Paní Modříčková se dlouho snažila, hlídala, vyháněla, zavírala, ale nakonec nezvládla...Když jsem ráno vylezla ze vrat, málem mě jeblo!!! Všechny slunečnice měly ukousané hlavy, jedno, zda směřovaly k východu či západu. Ty dvě mrchy nečinily politických rozdílů, sežraly vše!!! Sousedka nešťastná až zoufalá, sázkaři vysmátí, já smutná, že osvěta opět nevyšla...

Svět se nezboří, příští rok pokus zopakujeme.

Paní Modříčková je ale čestná žena. Věděla, že bych sázku vyhrála a tak sáhla do šrajtofle a podávala mi pětistovku s tím, že mě nechce připravit o výhru. "No v žádném případě, vždyť to celé byla legrace", bránila jsem se. Tak jsme se tam chvíli o to pětikilo přetahovaly styl alejooo-alenééé, bohužel to probíhalo na návsi a za přítomnosti obou koz. Heda jako blesk chňapla po bankovce a ta zmizela v té její pitomé tlamě. Já zírala jak uhranutá, ne tak paní Modříčková. S rychlostí útočící kobry vrazila té mrše ruku do tlamy a vytáhla kus bankovky...Rozpačitě mi ji podávala: "Snad ti to v Brně v bance vymění".

No, moc jsem tomu nevěřila, ale lakota velela vyzkoušet to , tak jsem šla. Pán za přepážkou-typický chladný bankéř nad věcí, povytáhl obočí nad podávaným cuckem, pak vytáhl jakousi mřížku, pětistovku tam přiložil a říká:"Máte štěstí, je to 51 %, dostanete novou. Sepíšeme protokol. Jak se to stalo?" "No, tomu stejně nebudete věřit", povídám. "Ale paninko, víte co já už tady vyslechl? Děti, psi..." "Tak mně ji sežrala koza!" Jeho pohled hovořil jasně: baba chce být originální za každou cenu...Zachoval se jako profík, to musím nechat , napsal do protokolu: paní říká, že bankovku sežrala koza...

Odevzdala jsem peníz i protokol paní Modříčkové /už jsme se o nic nepřetahovaly, protože H+R byly v pohotovosti kolem nás/ a ta se s ním dodnes chlubí, i když obě kozy jsou již dávno v klobásách...