Zkuste si představit zapadlou, bohem zapomenutou vísku v severovýchodním Bulharsku. Rozbité ulice, krčma (tak se bulharsky řekne "hospoda" a skvěle to sedí) a obchůdek připomínající naše sedmdesátá léta, na návsi obří pomník neznámému sovětskému vojínovi, pravoslavný kostelík a všude okolo nekonečné lány pšenice, kukuřice a slunečnice. Celkem 283 stálých obyvatel vesnice Durankulak  obývá několik desítek, možná stovku starých domků s dvorky kde nemůžou chybět slepice, růže, vinná réva a někde ve stínu také stará železná lavička kde se odpočívá, popíjí vínko a rakie a klábosí o starých dobrých časech. Babičky celé v černém okopávají záhonky zeleniny (lepší rajčata a okurky jsem nikdy nejedla!), dědové tráví čas v krčmě u karet. Mladí - pokud ještě neodešli do města - se prohánějí ve starých Audinách a Mercedesech (a tráví čas v krčmě u karet...). Abych nezapomněla, moře je blízko, ve večerním tichu je slyšet šumění vln. Žádné hotely, promenády, žádné turistické atrakce.

  

V téhle vesničce se v jednom okamžiku docela náhodně setkali 3 Češi. Už to se může zdát poměrně zvláštní, ovšem pravděpodobnost, že se z jednoho vyklube fotograf, z další krásná modelka a z poslední nadšená amatérská tvůrkyně je, myslím, téměř nulová. Nicméně někdy se prostě stane, že realita je divočejší než sci-fi. Jirka, Markéta a Pavla se tam opravdu sešli, slovo dalo slovo a oni se domluvili na podvečerním focení.

  

Mohli jsme fotit u moře, ale to se nám zdálo celkem fádní, a tak jsme chvíli objížděli vesnici a našli na první pohled snad ten nejméně fotogenický kout: staré rezaté zemědělské stroje a uschlé dvoumetrové bolševníky. Louka ležící roky ladem a cesta co nikam nevede. To je přesně ono, tady budeme fotit!

   

Aby to bylo ještě pestřejší, přibrali jsme část našich dětiček. Byl neskutečně krásný podvečer, sluníčko - i když už hodně nízko nad horizontem - ještě docela pálilo, holčičky pobíhaly kolem starých traktorů, Markéta s Jirkou vybírali vhodné místo pro pózování a já to všechno z povzdálí s fotoaparátem v ruce pozorovala. A tady je výsledek: fotografie sukýnky provoněné mořským vzduchem a prosvícené balkánským sluncem. Krásná modelka Markéta, prima fotograf Jirka a jejich úžasné holčičky. Všem hercům tohohle balkánského sci-fi patří můj veliký dík!