Toho dne mi ráno mamka uložila, abych koupila maso. V té době jsem rozeznala tak akorát sádlo od salámu, nicméně mi přesně vyjmenovala, co mám donést, šla jsem tedy.
Socialističtí řezníci se vyznačovali mnoha věcmi. Jednou z nich byla dvouhodinová přestávka na oběd. Další z nich bylo takzvané zboží. Zboží socialističtí řezníci dostávali ve čtvrtek odpoledne.
Otvíralo se ve dvě hodiny. V půl druhé jsem se zařadila na konec předlouhé fronty a zvedla jsem oči k nebi. Ve svých patnácti letech jsem rozhodně věděla o mnoha různých činnostech, jež bych vykonávala raději. Co teď ? Dveře krámu v nedohlednu, druhá hodina též. Nezbylo mi než očumovat své frontové spolubojovnice. Maminy kolem dokola mi dodaly kousek sebevědomí. Byla jsem zdaleka nejmladší. Kupodivu jsem patřila i mezi ty štíhlejší, přestože má přibližná charakteristika z té doby zněla: "Bóžínku, ty ale vypadáš dobře. Trošku ses spravila, že?!..."
S takto napraveným sebevědomím jsem se s ostatními vrhla do útrob ošklivého umakartového krámu.
Řezník vypadal jako řezník. Asi pětadvacetiletý chasník měl nad námi velkou převahu. On tady byl pánem, on rozděloval ty mizerné flákoty, on k vepřovým játrům přihazoval kus přetučného masa, jež vám bylo opravdu k ničemu.
S tupým výrazem ve tváři jsem si střídavě stoupala na jednu či druhou nohu. Nad tím "krásným" masem bzučely mouchy a sem tam i nějaká ta zbloudilá vosa. Bzzz. Bzzzúk...
Ohnala jsem se po dotěrné vose. Zakroužila mi nad nosem a zamířila si to k mému krku. Ohnala jsem se opět. Vosa se mnou ztratila veškerou trpělivost. Vybrala si hezké místo na mém krku a bodla.
A co ta ruka tady dělá? Nestačí ti to? Píchnu tě i tam. Jak zabzučela, tak i udělala . A měla jsem to.
Jau! To ale bolí! A jak to svrbí! No nic, povinnost je přednější. Přede mnou je stále ještě alespoň deset masachtivých živitelek hladových krků. Do Prčic, že se to ale táhne. A že by mi bylo zrovna nejlíp...
Hurá, pult je v dohledu! Rychle hledám papírek s instrukcemi. Ale opravdu je mi nějak divně..
"Prosím, co to bude?" Řezník vytřeštil oči, protože se mu ještě nikdy nestalo, aby na jeho nedůtklivou otázku někdo zareagoval tak jako já. Bledá, oči v sloup, jsem se sesunula pod pult a bylo mi úplně jedno, že jsem konečně na řadě.
Maso tehdy za mně nakoupila moje teta, která stála v řadě ještě kousek za mnou. Potom pošlete své dítě na maso, pro pivo , na banány, pro vložky, pro toaletní papír.... Kdo ví , co přinese.

Dnes je Den dětí, tak jedna vzpomínka na dobu, kdy jsem i já byla dítětem... Dávno tomu...  Leč cáklá, to jsem furt!