Opustil mě. Náhle, bez omluvy či pocitu zahanbení..... Vím,  nejsem první ani poslední, která se s tím musí vyrovnat. Přesto to bolí.

Tolik let jsem mu věnovala - vyvařovala mu, prala, žehlila, natřásala polštáře, foukala bolístky... Tohle mám za odměnu??

ONA je silná soupeřka. V mnohém jí konkurovat nemůžu - nemám její mládí, rozvernost ani svůdnost. V jednom mám ale stále navrch - vařím mnohem lépe! 

ON to ví... a čas od času se ke mně vrací. Nacpe se, slastně se rozvalí na gauč a pokud je v náladě, kromě poděkování za jídlo, utrousí i několik vět o tom, jak se mu (ne)vede... A já hltám každé jeho slovo, protože vím, že tahle vzácná chvilka nebude mít dlouhého trvání a  brzo zase odtáhne k NÍ...

Stále ho mám ráda, puBERTO, a budu o něho bojovat!