Jsou to paradoxy. Nevím, jak Vás, ale mě vytváření nominací celkem baví. Je to jeden z příjemnejch relaxů, kterej Fler nabízí, takže když člověk svoje dny tráví obvykle pracovně, krásně si pak u nominování vyčistí hlavu. A když se pak jeho výtvor jednou za uherskej rok octne na přední straně, tak to si pak celej den přede. Tak já si dneska předu - aby bylo jasno a nevypadalo to, že si stěžuju.

Ale abych pravdu řekla, obvykle si s nominací dám mnohem víc práce a nevypouštím ji ven, dokud ji neodladím k vlastní naprostý spokojenosti. Jenže občas už je člověk utahanej a nedaří se mu to poskládat, jak by chtěl a když má konečně jakž takž hotovo, tak se vykašle na dobrý mravy i vlastní perfekcionismus, jako název tam vrazí první blbost, která ho napadne a pošle to, jak to je, děj se vůle boží. A jde radši spát.

No a pak uteče pár dní, že něco takovýho spáchal už se mu dávno vykouřilo z hlavy a najednou je to ve výběru. Což se mi dneska přihodilo a výběr se užnevimproč jmenoval podle sloganu z jedný televizní pohádky, kterou jsem vlastně neměla ráda ani v dětství, kdy toho jinak k vidění moc nebylo (i když vedle současný veřejnoprávně-televizní tvorby pro děti je tohle ještě skvost). Název výběru ani pohádky neprozradím, kdo hledá, najde:)

Ale jinak si dneska vážně předu a asi ty nominace začnu teď flákat, protože tudy, zdá se, vede cesta na přední stranu.