Tak poslouchej, dobytku: zatím ještě žiješ, ale ty hnusný zvuky, co u toho děláš a co budí i děti ve vedlejší místnosti, mě fakt nebaví! Já vim, musí se na tebe pomalu, jinak odmítáš spolupracovat. Jsme spolu nějakejch šest roků, takže tyhle tvoje vrtochy mám dávno přečtený. Za tu dobu jsi byl asi desetkrát marod a na vejlohách za léčení jsi mě stál tolik, že už bych za to dávno měla jinýho. A protože moje trpělivost neni v žádným případě nekonečná a nervy mám jenom jedny, řekla bych, že sis právě podepsal ortel. Jinýho jsem si našla na internetu a už se těšim, až k nám někdy příští tejden dorazí. Do tý doby to s tebou, mizero, ještě vydržim, ale pak už u mě budeš dělat nanejvejš tak náhradníka!

Promiňte mi ten emotivní výlev, ale včera jsem asi zase zavařila šicí stroj Sakrapráce! Ještě šije, ale veeelmiii pooomaaaluuu a brzká cesta do servisu se zdá bejt nevyhnutelná. Tak spolu ještě doděláme přes víkend pár rozjednanejch zakázek a pak má chlapeček utrum. Jak je možný, že stará singrovka po prababičce vydrží třičtvrtě století a potřebuje jenom občas namazat nebo vyměnit vohlou jehlu? A tenhle supermoderní (teda před těma šesti lety bejval) křáp je takovej chabrus?