Dívám se s hrůzou z kopce dolů na kolejnice visící ve vzduchu a padající v šíleném sklonu a změti zatáček. Pod sebou mám dobrých 15 metrů díru. Bleskne mi hlavou, že to asi nepojede pomalu jako vláček i dolů a než dojde zvuk hromu, něco cvakne a já se řítím po kolejích k první zatáčce. Nabírám rychlost, na můj vkus už moc velkou. Kolem mne se mihne značka, prý dodržujte dopravní značení na trati. Si dělají prdel? To tu jako budou i křižovatky? A to jako blikat budu čím? Než to stíhám promyslet, vletím do první zatáčky, odstředivá síla se mne snaží poslat obloukem vlevo do lesa a boby křečovitě se držící kolejnic o mne za hrozných zvuků bojují. Obojí mi v obličeji tvoří výraz Sylvestera Stalloneho po kameňáku.

Rovný úsek, opět zrychluji. Dolů pod sebe se radši nedívám, nechci zahlédnout rozsekaného předjezdce. Před další zatáčkou vidím ceduli. Brzděte! Co??!! A jako jak, čím? Šlapu do podlahy vší silou. Tam asi brzdy nebudou. Letím zatáčkou, myslím na každý svar, každý šroubek, myslím na šikovného českého svářeče a zámečníka, určitě odvedli dobře svou práci. Dole pod sebou zahlédnu bobistu, který jel tak 3 minuty přede mnou, já jej snad ještě doženu, no to bude veselo, jestli hned nenajdu brzdu, tak jim z toho dole udělám čtyřbob.

Blíží se cílová rovinka. Už ani nevím jak jedu rychle, nic pořádně nevidím, jakoby mi někdo foukal do huby zahradním fukarem z pěti centimetrů. Cedule o brždění ignoruji. Už vím proč má ten chlap od obsluhy červený nos, taky ode mne jednu dostane. Někde to přece musí mít nějakou brzdu! Nahmatám dvě páky, co jsem na začátku měl sklopit, zkouším přitáhnout, povolují, přitahuji je k sobě. To byla ale kravina. Zastavuji skoro na fleku za hrozných zvuků, které šlo určitě slyšet až někde u moře. Nemít pásy, tak mám hlavu mezi kotníky a to na jógu nejsem zrovna talent. Opouštím boby a vím že na ně už nikdy nesednu.

Klárka říká, tý jo, příští jízdu jedu s tebou, ty jsi drsný, ty vůbec nebrzdíš. Moje malá mi obejme nohu a s pohledem který nesnese odpor říká: tatíntu já jedu taky s tebou, maminka jede moc pomalu. Jo děti, dejte mi 5 minut, potřebuji si v obchůdku koupit nějakou sodovku, jo a domů řídí maminka...