Uznávám, že ode mne nebylo fér ukončit včerejší ukázku z knížky před tím, než se na scéně objevila hlavní postava. Proto vám sem vložím ještě jeden úryvek.

Nový život dračí kralovny
(2. kapitola z knihy Dračí královna)

V Dračí říši zavládla veliká radost, když se rozneslo, že si král Darakar přivádí domů nevěstu. Mnoho draků zvědavých na novou královnu se přišlo vladařskému páru poklonit již cestou. Ačkoliv se žádný z nich svou velikostí nevyrovnal dračímu králi, připadala si Sofia mezi nimi maličká jako zrnko hrachu. Proto ji potěšilo Darakarovo sdělení, že královské sídlo v Dračích horách tvoří kromě rozsáhlých jeskyní i hrad lidských rozměrů. Radostné očekávání jí ale vydrželo jen do té doby, než svůj budoucí domov poprvé spatřila. Přestože se ji na to Darakar snažil předem připravit, byla Sofia zaskočená jeho zchátralostí.

„Už tady několik set let nikdo nebydlel,“ omlouval se dračí král. „Poručím to tu pro tebe upravit a zkusím ti sehnat nějaké služebnictvo, i když to nebude jednoduché, protože lidé se bojí na území Dračích hor vkročit, natož zde žít.“

„Několik set let?“ divila se Sofia.

„Ano, celé jedno dračí pokolení a draci se dožívají pěti set let. I ty jsi sňatkem se mnou získala tuto dlouhověkost spolu s možností proměnit se v dračici,“ vysvětloval Darakar, zatímco v lidské podobě zápolil se zrezivělými závěsy vstupních dveří, které se po tak dlouhé době vzpíraly pohnout.

Sofii bylo do pláče. Tak tohle má být její nový domov? Jeskyně nebo pár set let neobývaná zřícenina? Nešťastně se rozhlédla po zpustlém okolí a představila si, co ji asi čeká uvnitř. Darakarovi se mezitím podařilo otevřít dveře dokořán a teď na ni u nich čekal. Sofia sebrala veškerou svoji odvahu, chopila se jeho podávané ruky a vešla dovnitř. Sotva však překročila práh, hrad poznal podle dračího náhrdelníku svou novou paní a jakoby ožil. Královně se kolem nohou zatočil neviditelný vítr, zvířil prach pokrývající v silné vrstvě celou podlahu a vynesl ho ven. Když se vzduch pročistil, Sofia úžasem oněměla. Jakoby vítr odvál s prachem i čas. Před chvílí omšelé kameny náhle vypadaly, jako by je do zdi zasadili teprve včera, propadlá střecha se vrátila na své místo, červotočivé trosky nahradil nový nábytek a místo pavučin visely na zdech pestré závěsy.

„Líbí se ti tady?“ zeptal se nejistě Darakar znepokojený Sofiiným mlčením.

„Ano, moc,“ odpověděla s rozzářenýma očima. „Tobě snad ne?“

„Já nevím,“ překvapil ji Darakar svou odpovědí. „Je to úplně jiné než všechno, co jsem dosud poznal. Jako drak jsem vyrůstal v jeskyních. Sice jsem věděl, co mě jednou čeká, ale nedokázal jsem si lidský život představit.“

Když si společně prohlédli celý hrad, zavedl Darakar Sofii ke vchodu do jeskyní, kde se opět proměnil v draka.

„Teď bych ti rád ukázal dračí palác a představil ti některé své poddané. Nastal čas, abys také přijala dračí podobu.“

„Jak to mám udělat?“

„Když máš náhrdelník na krku, stačí ti pouze na proměnu pomyslet. Ale ze začátku pro tebe možná bude snadnější vyslovit své přání nahlas.“

Sofia zavřela oči a soustředila se.

„Chci se stát drakem, chci se stát drakem, chci se stát drakem…“ zopakovala třikrát. „Neumím to,“ řekla zklamaně, když necítila žádnou změnu.

„Ale umíš,“ zazněl hlas dračího krále mnohem blíže, než byla zvyklá.

Sofia překvapeně otevřela oči. Nyní dosahovala poloviční velikosti rudozlatého draka. Sice byla stále menší než většina ostatních draků — ale už ne jako hrášek. Udiveně si prohlížela své šupinaté tlapy, dlouhý ocas, sametově černá křídla…

„Umím také létat?“ pokusila se s nimi pohnout.

„To se budeš muset teprve naučit.“

Zajímá vás, jak si Sofia poradí s létáním a jaká další dobrodruství mezi draky zažije? Kupte si (nebo svým dětem) celou knihu.