Byla jsem poučena.
Před chvíli jsem se poučila, co na flerový blog nepatří. Kdy by můj článek mohl být smazán (už je delší než deset slov, takže tím se mazací pravděpodobnost snižuje, teď mu ještě dodat smysl).
Včera jsem se poučila o tom, že zahrávat si s pájkou není sranda.
Vytvářela jsem náhrdelník z kroužků. Tedy spíše kruhů, nejdříve jsem si vytvořila sadu kruhů z toho hříšně tvrdého drátu, kterého jsem si koupila hříšně moc (dělám si poznámku do deníčku, že drátu po internetu si nikdy nemám kupovat nějak moc, dokud si nebudu jistá jeho vlastnostmi). Pak jsem je roztepala (až mě z toho málem upadávalo zápěstí a v uších mi zvonilo ještě půl hodiny potom), složila je do požadovaného tvaru a řekla si, že by ty kroužky chtěly spájet. Zrovna ten den jsem tady na Fleru obdivovala stříbrné náušničky právě ze spájeného drátu. Ten drát byl ovšem stříbrný a předpokládám tedy, že i jako pájecí kov bylo použito stříbro.
No, řekla jsem si, že na tom přece nemůže být nic těžkého. Tak jsem popadla kroužky, potichu vklouzla do bráchova pokoje a půjčila si pájku. Pak jsem ještě musela najít cínový drát a šlo se na to. Zpočátku jsem přišla na to, že tak nějak nevím, co s tím. Napadlo mě rozehřát na tom ten drát, což tedy šlo velmi pěkně, hladce, ale jak pak dostat ten cín na to kolečko pro mě byla záhada. Třásla jsem pájkou, ale rozžhavený cín ne a ne povolit. Nakonec jsem ho sklepla, ale ne na kolečka, nýbrž na podložku (kterou jsem si prozíravě dala na stůl), chvíli jsem tu kapku honila drátkem, ale stejně se nechtěla vzdát a na hraně ulpět.
Tak jsem se přesvědčila o tom, že roztavený cín je podobně jako rtuť kapalina nesmáčivá a kdybych ho nalila do skleněné zkumavky, pravděpodobně by došlo ke kapilární depresi. Depresi jsem z toho měla spíše já. Cín rychle tuhl a jediné, co mi z toho zbylo, byly stříbřisté kapičky. Vážně nechápu, co jsem dělala špatně. Možná, že úplně všechno. Každopádně jsem po sobě ten nepořádek uklidila a pak k sobě konce koleček prostě přidrátovala. Pak jsem k sobě přidrátovala i kolečka a dneska to jenom zavěsím na nějakou pěknou stuhu a bude to. Drží to moc pěkně, takže než zase zkusíém někdy pájet uplyne ještě mnoho vody.
Našla jsem si na wikipedii heslo pájka. Pájka
Třeba byl jen cín příliš měkký na to, aby mi spojil ten můj zatraceně tvrdý drát. Který mimochodem vůbec nevím, z čeho je. "bižuterní drát na navlékání perliček" - alespoň to tvrdili v popisu. Má pěknou barvu, drží tvar, ale je docela problém ho do toho tvaru dostat, nějaké detaily tak to je čistá absurdnost. Ještě ho mám doma třicet metrů, co já s ním budu dělat?
