Asi bych se nedopočítala, kolik lidí na ní za dvacet let sedělo. Zub času se za tu dobu projevil na nepopulární barvě, otřepaných rozích, osezeném polstrování a místy prodřeným potahem. Rozhodla jsem se znovu ji očalounit (ač jsem to předtím nikdy nedělala). Zvolila jsem pevné přírodní plátno a vatelín.

Hotová pohovka

Takto pohovka vypadala před obnovou. Často přes ni byl položený přehoz. 

Celý potah bylo třeba odstranit. Někdy k tomu bylo zapotřebí dost síly, hřebíčky byly poctivě zatlučené. Po odstranění jsem pohovku vyluxovala a otřela vlhkým hadříkem. A dotáhla jsem šrouby.

Příprava nového potahu. Pro přichycení látky jsem použila na zakrytá místa sponky a na místa, kde je čalounění vidět zvenku, hřebíčky.  Pod potahem je vrstva vatelínu. Pod vatelínem je vrstva molitanu.

Zadní strana pohovky - spodní kraj, který by při stání pohovky v prostoru byl vidět. Je dobré nejprve připevnit potah na té straně, která je více na očích. První přichycení se mi obyčejně podařilo více, na protější straně při vypínání látka nemusí vyjít úpně přesně, což však není problém pro potahy s nepravidelným vzorem. 

Čalounění područek - područka zhora. Uvolňování předního krytí. Látka na něm nebyla přibitá, nýbrž přilepená. K přilepení nové látky jsem použila chemoprén extrém. 

Cílová rovinka - nejvíce vyměřování, aby proužky na obou područkách vyšly stejně. Pak už jen sešití záhybů...

Během čalounění jsem si psala a fotila, jak byly vrstvy na sobě naskládané - člověk to jednoduše zapomene, když se čalounění odstraní. Pokud něco podobného bude dělat, moc držím palce a přeji hodně trpělivosti.