Po několika "chudých letech", alespoň tedy co se našeho rakytníku týče, se letos opravdu urodilo. A nejen rakytníku, letos byla příroda opravdu štědrá a navíc nám vše dozrálo oproti letům minulým tak nějak s předstihem. Rakytník jsem vždy trhala až prakticky v mrazu, takže mi pak rovnou začerstva pomáhal i při léčbě z nachlazení. Na jeho chuť a vůni se vždy moc těším (i když toto mé nadšení někteří členové rodiny nesdílí, se slovy, co to tady zase smrdí? ) Pravda, jeho vůně je trošku specifická, ale pro mě je to prostě vůně...  A protože teď jsem měla na jeho sklizeň tak nádherné počasí, kromě mísy jsem se vyzbrojila i foťákem. No, nezvěčněte si tu nádheru! :-) O jeho blahodárných účincích zde asi netřeba psát, a tak se s Vámi podělím aspoň o pár fotek...

Při trhání jsem měla i odborný dohled, asi abych to dělala pečlivě a s láskou, jako vždy :-)

A tady už je jeden z výsledků mého snažení a popíchaných rukou :-). Pár lahví sirupu zastudena (zůstává mu ta nádherně oranžová barva), k tomu ještě několik skleniček medové medicínky (prostě rakytníková šťáva smíchaná s medem, miluju jen tak na lžičku) a pak usušené zbytky po odšťavnění na čaj...

.....a musela jsem ho využít ještě i takto...

 Tak, a teď na mě ještě čeká druhá půlka stromu :-)