I cena je výtvor, aneb kolik zaplatit za keramickou láhev?

Nestačí jen dobře zpracovat materiál, ale i cestu výrobku.

Nestačí jen dobře vyrobit, ale dobře i nabídnout.

Nestačí nabídnout, je potřeba prodat.

Pokud máme zvládnutou technologii, vymyšlený sortiment a zabezpečen odbyt, máme uzavřený koloběh. Jenže nic netrvá věčně a tak i takový koloběh je potřeba neustále doživovat. Každý sortiment jednoho dne nasytí trh a už nemá tu moc člověka živit. Je bláhové věřit, že něco bude fungovat věčně. Kor v tak malé zemi, jakou Česko je. A v tak kulturně zavedené společnosti, jakou je ta naše. V Bizenu existují tvůrci, co po celé generace vyrábí svou čajovou konvičku neustále dokola. V Čechách to nejspíš nepude.

Ovšem v nějakých drobnostech se zajisté dá ve světě přiučit.

Třebas co se ceny týče. Prostě, že není kus, jako kus. Tedy pokud se bavíme o výtvarně – řemeslnné produkci. Bohužel ani tento pojem není v naší kultuře moc rozvinut. To není otázkou vzdělanosti, ale povědomí. A to povědomí si musí vytvořit sami autoři. Nikdo to za ně neudělá.

Kromě šíření myšlenky je třeba se onou myšlenkou i řídit. To, že o řemesle mluvíme, píšeme, odkazujeme a publikujeme je nedílnou součástí naší práce.

Ale i to, jak si své práce ceníme. Jak ji odlišujeme od průmyslu. Ten není přece naším konkurentem.

Průmyslová keramika je jiný druh a s řemeslnnou se nedá rovnat. A s výtvarněji pojednanou už vůbec ne.

Je velmi tenká hranice mezi jednotlivými produkcemi. A náročný zákazník chce být obeznámen. I to byl jeden z důvodů, proč jsem přidal před keramika ono ART. Ono pomyslné odtržítko od průmyslu a množství.

Ale vše řemeslnné nemusí být předražené, jak si někdo myslí. Ale zaplacené. Zaplacené je i ono umění. Nebo i jen ono výtvarno v řemesle. Ať už se jedná o techniku, pracnost a nebo okamžik náhody vytvořen samotným procesem.

Stejně, jak nedokážeme ovlivnit, jaký nádherný diamant...kámen nalezneme, tak neovlivníme proces plamene v žáru pece. Stejně tak si o svou cenu může říct každý jediný kus. Neplatí, že kilo hlíny přetvořené v džbán bude mít vždy stejnou cenu. Stejně jak ve stvoření diamantu či perly, tak i do ceny díla se promítá jeho osud.

My se stáváme jen průvodci a pozorovateli osudu. Byť v konečném důsledku na onom osudu závislí.

Tak nějak bych chápal přístup k hodnotě řemeslně výtvarné práce.

Prostě pokud máme celou pec lahví, butyl či flašek, nemusí všechny stát pět peněz. Ty co vytvořil řemeslník, ty snad. Ale ty co pojednal výtvarník, ať už člověk či mistr malíř, mistr oheň, tak ty by neměly. Jak v zájmu díla, autora, ale i budoucího vlastníka.......

Tyhle myšlenky jsou jen určitým postojem. Každý může věc vidět jinak a může mít i jinou zkušenost. Jak výběr ve výtvorech, tak i myšlenkách je věcí svobodné volby. Stejně tak i výměna názorů a myšlenek. Tu je jen prostor, který je možno využít, zdílet nebo i pomluvit.

průmysl tu ale asi nenajdete, tak pokud nemáte odvahu a nebo jiný důvod proč nebýt svůj jediný, hledejte něco jako tu:http://    www<<<<<<??????????

A nebo si zajeďte do Ikea shop a ušetříte many.