A jak to tak bývá, lidé kteří vyrábí, mohou své výrobky i prodávat. A tak je na místě ponořit se do světa cenové politiky, položit si základní otázku, za kolik?

Vrcholová politika našich hlavních politických představitelů je složitá, záludná, zákeřná a bohužel někdy i směšná. Jak to souvisí s naším tématem? Leckdy i nám se chce z toho všeho smát, hystericky smát. Podobné pocity zažíváme i u té naší tvorby, cenotvorby. Oné zmiňované „politiky“ jsou si v jistých ohledech podobné.  Jednoduchá kalkulace postrádá na logice. Jednoduchá interpretace už nikoho nezajímá. Je fuška, určit si prodejnou cenu? Ano je.  Kolik faktorů do problematiky vstupuje, ke kolika externalitám bychom měli přihlédnout a co zohlednit? A to všechno za předpokladu, že po tomto náročném rozhodnutí se i nadále budeme cítit sebevědomě?

Hodnocení. Co si budeme nalhávat. Hodnotit umíme všichni a to velice dobře. Rychle, stručně, výstižně. Slovo výstižně je třeba asi vynechat. Ale co naopak musíme doplnit, je, že hodnotit umíme zejména ostatní.  Stačí nám na to doslova pár sekund a s bodem zájmu  jsme hned hotovi. Jedná-li se o kamarádku mé kamarádky (co, se o ni říká). Jedná-li se o výrobek kamarádky mé kamarádky (co, se o něm říká) a nebo jednoduše hodnocení někoho či něčeho neznámého? V podstatě je to jedno, leckdy nám k vyřčení našeho nekompromisního soudu postačí velice málo. Cena a vzhled. Proč tomu tak je? A vůbec, má to tak být?

Vybírali jste si někdy novou pračku, nový mobilní telefon, nové boty? Záleží vám, aby kup stál opravdu za to, je třeba zjišťovat podrobné informace a porovnávat.  Porovnávat a zase jen porovnávat. Čím více, se dostáváme do problematiky a jsme si vědomi všech funkcionalit a základních vlastností výrobku, záhy zjištujeme… že se postupně stejně ztrácíme a všechny alternativy, se jeví zase jako nejlepší z nejlepších, protože se o nich takto píše. Ze zdánlivě příjemné činnosti, se stává činnost zabírající čas a energii.  Někdy následuje rezignace a lhostejnost. Do popředí se dostává zmiňovaná cena a vzhled. Ovšem není tomu konec. Když už toto zapeklitou fázi máme konečně za sebou a můžeme se těšit z nové věci. Těšíme se z ní? Určitě ano, ale jak dlouho?  Tak dlouho, jak bychom si přáli? Možná budete souhlasně přikyvovat, ale radost z nové věci poněkud rychle vyprchává. A co dál? To je všechno? Možná tu je řešení. Ano, možná. Řešení můžeme spatřit u některých z našich kreativců, tvůrců toho svého, doma na koleni či v dílně, za tu nizoučkou přenizoučkou cenu.

Dlouho bychom si mohli klást otázku, proč lidé své výrobky prodávají za cenu, která sotva pokrývá náklad na výrobu. Proč tito lidé do značné míry deformují trh a spotřebitelům, zákazníkům dávají neobjektivní informace o ceně výrobku, ceně za práci, ceně za know how,  osobní ceně za originalitu a kvalitu. Proč? Proč? Proč? První úvahu nalezneme v článku https://www.fler.cz/blog/vsude-same-konfekcni-zbozi-dovazene-ale-co-to-nase-nase-domaci-50377, kde poukazujeme na podceňování tvorby v důsledku malého sebevědomí aneb, opravdu si to bude ochoten zákazník koupit? Není to moc drahé? Tato druhá úvaha má poněkud úctyhodnější dopad na takového prodejce, chtete-li cenotvůrce. Podívejme se na to jeho očima. Třeba nalezneme pochopení a společnou řeč.

Hovořili jsme tu o ustupující radosti z koupené věci u zákazníka a naopak, setrvávající radosti z prodané věci u samotného výrobce. Hledejme původ, těchto dvou odlišných postojů. Proč je výrobce spokojený, i přesto, že nevydělává? Jednoduše řečeno- nesobeckost. Dobrý skutek, který mu dává onen tak příjemný pocit z prodeje, chcete-li pocit štěstí?  Hřejivý pocit, který trvá. Prodávám své zboží za nízkou cenu, ano vím to, ale může si ho dovolit opravdu každý.  Bezesporu chvályhodné, přínosné,  jak hledat způsob, aby se zákazníci mohli z této myšlenky inspirovat? Většinu z nás málo uspokojí holý fakt, něco jsem si koupil. Je to způsobeno dobou ve které žijeme. Přemírou. Blahobytem.  Jak z toho ven.

Abychom tuto úvahy náležitě uvážili a zastavme se nyní u těch, kteří se touto tvůrčí činností živí a nebo živit chtějí. Těmto lidem zbývá velice skromný manévrovací prostor, proto jak oslovit zákazníka, který leckdy vidí jenom tu cenu. Vyrovnávat tento disbalanc je velice složitá záležitost. A nezbývá než konstatovat, že ve většině případech má fatální dopad a mnoho těchto nadšenců, ztrácí svůj hnací motor- jít dál naproti zákazníkovi.

Tedy vraťme se k otázce, jak se my zákazníci z toho, co bylo řečeno, bychom mohli inspirovat a cítit se o něco lépe a možná zakusit dlouhotrvající pocit pohody a spokojenosti z nákupu. Bude to zadarmo? Ne nedělejme si iluze, co je zadarmo, to za to nestojí. Bude to možná dražší, bude to stát náš čas a zájem.  Zkusme za každým kupem hledat i něco jiného než uspokojení vlastní potřeby- „nesobecké“ úmysly.  Stejně jako to můžeme spatřit u člověka, který své výrobky prodává, také proto, aby si onou věc mohl kdokoli dovolit.  Hledejme výrobek či službu, za kterým stojí příběh obyčejného i neobyčejného člověka, který do toho dává srdce. Zkusme se odprostit od takzvaných „přeprodejců", nenabízející naše tuzemské nýbrž laciné kupříkladu čínské zboží.   

Snažme se být ohleduplní a vzájemně prospěšní.  Budeme-li každý hrát tu svou hru, ať už v cenotvorbě, politice, osobních životech nikdy nevyhrajeme a ve finále naše působnost více než konstruktivní bude destruktivní.  Dávejme si na čas při výběru výrobků a nehledejme jenom cenu. Hledejme přijatelné kompromisy, hledejme společnou řeč, hledejme společnou cenovou politiku. Která není o tom já, ale my.

Vaše Míša  z https://www.fler.cz/amazing4you