Dřímá to ve mně dlouho, ale teprve letos jsem se rozhoupala… Popostrčila mě covidová pandemie. A přepravka map z celého světa, která mi na jaře přistála v obývacím pokoji.

Nemám jazykovou výbavu, covid pas ani tučné bankovní konto, ale mám fantazii a duši cestovatele… Pokud ani vy nejste grilovací typy, nemáte potřebu chlubit se svými selfíčky na sociálních sítích a toužíte po troše soukromí i poznání, zvu vás na nevšední cestu za obzor…

Průvodcem na mé cestě kolem světa se stal Víťa Dostál, který na kole coby první člověk planety objel celý svět. Jeho cestopis mi ležel v knihovničce netknut hezkou řádku let. Víťovi to trvalo tři roky, hrdinové Julese Verna to zvládli za 80 dní, já si vyhradila 80 hodin… 52 zemí – to máme 90 minut na každou z nich:  najít si danou zemi v atlase, pročíst si encyklopedické informace, zhlédnout Cestománii či jiný dokument… (Je na každém z vás, jaké tempo a trasu si zvolí, kolik zemí procestuje za den, týden, měsíc.)

Rok má 52 týdnů a já se rozhodla v každé zemi strávit jeden týden – přemýšlet o ní, u/vařit ze surovin pocházejících z dané lokality atd.

Takto jsem procestovala Jižní Ameriku: žasla nad nejkrásnějšími vodopády světa na řece Iguazú, vykoupala se v nejvýše položeném jezeře světa (naše přírodní „wellness“ na zahradě má stejnou teplotu vody jako Titicaca - 13 °C ), vařila pokrmy z brambor, jejichž domovinou je právě tato oblast, náš skleník mi skvěle simuloval zdejší vlhké klima, vyzkoušela jsem si spaní původních obyvatel – zavěšena v hamace, prohlédla si Machu Picchu bez davů turistů a s možností odskočit si na WC, rodině servírovala milanesu – národní bolivijské jídlo (Divili se, když jim na talíři přistál klasický český kuřecí řízek ).

Teď se chystám nahoru do Mexika... Asi přesadím své kaktusy, zaplavu si v průzračných vodách jeskyní Cenotes, do jídelníčku zařadím fazole, kukuřici a chilli papričky. (Musím mrknout do letáku LIDLu, možná tam bude nějaká zajímavá mexická hotovka. Pokud bude týden americký či asijský, předzásobím se…) A dáme si Coca Colu, Mexičané jí totiž vypijí nejvíce na světě…  Pak mě čeká USA, Kanada… V zimě mám v plánu prozkoumat severské země, Island a Rusko. Jaro bude patřit Asii, Oceánii a Austrálii. A v létě? Černý kontinent, to dá rozum!

„Cesta je krásná návratem. Na místa, kde jsem už byl, na místa, kde to mám rád a hlavně - domů. Tedy k sobě. Cestováním bychom si neměli budovat další a další domovy, ale líp a líp poznávat krajinu v sobě.“

 Petr Horký, český cestovatel, moderátor, publicista