Obvykle začínám malovat hedvábný šátek nebo látku na šaty z hedvábí už s nějakou představou, i když ne vždy zcela konkrétní. Občas se stane, že někde uprostřed cesty odbočím a nechám pracovat barvy samotné a konečný výsledek je pak na hony vzdálený původní představě. Ale tady prostě nebylo nic. Nic, kromě té hromádky nebarveného buretu.

Ale přece jen. Ještě tu byla jedna vzpomínka... Vzpomínka na srpen 2014, kdy se mi poštěstilo vidět ve Westernovém městečku v Boskovicích několik skvělých představení Jardy Duška a jeho ženy Ivety. Jedním z nich byl nezapomenutelný indiánský příběh Škola Malého stromu v podání Ivety Duškové a neuvěřitelné Petry Bílkové v roli malého indiána z kmene Čeroki jménem Malý strom. Představení neskutečně emotivní, při kterém mi několikrát vlétly do očí slzy a bylo velmi těžké uvěřit, že ta bytost na jevišti není malý indiánský chlapec, ale dospělá žena.    "Jen dvě herečky na jevišti stvoří svět, kde stromy mluví, vítr zpívá a kde přídomek naivní nemusí znamenat hloupý, ale třeba nacházející inspiraci v nitru."

Ale zpět k té mojí hromádce buretu. Protože jsem taková typická sova, tak pokud dostanu nějaký nápad, jsem schopná dát se do práce v jakoukoliv denní, nebo i noční dobu (no, spíše tu noční :-) ) A tak to bylo i s prvním klubíčkem. Ve dvě v noci jsem se pustila do jeho barvení. Ty další tedy už počkaly do rána - ale musela jsem to aspoň zkusit. Použila jsem barviva s parní fixací, kterými maluji i šátky, pak s přadýnky šup do papiňáku, no a pak se celý den sušily na sluníčku. Musím teda přiznat, že mě z počátku docela vyděsila zvláštní "vůně" sericinu, která je pro buretové hedvábí tak charakteristická a po jeho namočení se ještě zvýraznila, ale ta postupně praním zmizí.

Takže jsem teď měla několik přadýnek obarveného buretu, některé jen v modrých odstínech, jiné v béžových, a některé tak napůl, nebo načtvrt, no prostě každé bylo jiné.  Ale pořád ještě žádná představa, co z toho vznikne. Už nějakou dobu mi ale ležela v hlavě myšlenka na svetr kruhového střihu. Tak teď přišla jeho chvíle. A pak se to všechno najednou celé propojilo a někde v hlavě se objevil kruhový svetr se stromem uprostřed na zádech. Strom jsem namalovala na látku rovněž z buretového hedvábí, po letech vzala do ruky háček a pustila se do dlouhých sloupků. Zpočátku to přibývalo celkem rychle, ale jak se řady prodlužovaly a klubíčka ubývaly, začalo to být tak nějak nekonečné :-). A taky bylo jasné, že rukávy prostě nebudou. No jo, tak to bude vesta. Taky dobrý. Nakonec ještě přibyla místo knoflíku brož ze zbytků materiálu, ozdobená opravdu velmi malým stromem, aby bylo možné sepnout v místě dle potřeby a vesta, jejíž název jsem si vypůjčila z onoho nezapomenutelného představení - "Malý strom" byl na světě.