Málokdo zná pravou historii dne žen. Příběh velkého úsilí za dosažení rovnoprávnosti žen, který připomíná odvahu amerických švadlen, které 8. března 1908 v New Yorku vyšly do ulic a požadovaly volební právo, lepší pracovní podmínky a zákaz práce dětí.
V roce 1908 se v březnu švadleny v New Yorku rozhodly stávkovat. V průvodu městem více než 15 tisíc žen požadovalo zkrácení pracovní doby, lepší platové podmínky, hlasovací práva a ukončení zaměstnávání dětí. Stávka se nesla pod heslem "chléb a růže", kdy chléb symbolizoval ekonomické jistoty a růže lepší kvalitu života.
Chléb – nejzákladnější potravina všech obyvatel naší planety. Můžeme jej sledovat od nejstarších moučných placek až po dnešní bochníky. Byl vždy náležitě oceňován a těšil se velké úctě a vážnosti, protože na jeho dostatku závisí lidská existence. S chlebem je spojován mír i válka. Chléb a symbolika.
foto: www.nan.cz
Růže – symbol lásky, krásy, vášně, právem označovaná za královnu květin. Motiv růže lze nalézt snad všude.
Symbolika růže spadá až do antiky. Zde symbolizovala pomíjivost života, neboť rychle uvadá. Antické báje popisují růži jako pozůstatek ranních červánků na zemi.
Ve středověku byla růže ve spojení s uctíváním panny Marie důležitým křesťanským symbolem.
V Anglii se bílá a červená růže staly symbolem dvou soupeřících rodů a krvavé války, která trvala třicet let a do historie se zapsala jako válka růží.
Nyní je ideální čas na jarní řez růží.
Řez růží má své zásady stejně jako průklest ovocných stromů. U všech typů růží je nutné na jaře odstranit všechny poškozené a zmrzlé výhony, dále pak větve, které se kříží a zahušťují korunku. Běžným problémem jsou také vlky, které vyrůstají z podnože.
Řez veďte vždy mírně šikmo, aby po ráně stékala voda hned dolů. Výhony zkracujte na pupen nebo výhon, aby došlo k rychlému hojení rány. Jakým způsobem bude řez veden u konkrétních typů růží, napoví charakter jejich růstu. U keřových růží kvetoucích pouze jednou za rok a ramblerů, šplhavých růží, se provádí během léta, pozornost nyní proto věnujte růžím, které vyžadují průklest na jaře, optimálně v březnu či dubnu. Pěstování i méně známých rostlin a k tomu zahradní znalosti.
Zdroj: Lucie Paukertová
O ženách
Vilém Závada VENKOVSKÁ ŽENA
Ať jenom pyšně klapají ti dřeváky, tvá duše venkovská vždy ráda do nich vklouzne, když musíš třebas o půlnoci vstát a zajít přes dvůr do chléva, kde kráva táhle do tmy zabučí, řetězem řinčí po žlabu a rohy bije do stěn, jako by měla z něčeho strach. Ty jenom vstoupíš do stáje, zavoláš na dobytče jeho jménem, žilnatou rukou pohladíš je po hlavě, jak matka a kráva s pokojným a moudrým okem a s odvěkou vážností tažných zvířat, upokojena lidským hlasem, vděčně ti olizuje ruku drsným jazykem a vdechne do tváře svůj horký dech, vonící po rozkvetlém jeteli. Má jemný čich i kočka zatoulaná. Plačtivě naříká jak dítě u dveří, i když jí v očích fosforeskují zelená světla jak tygru, číhajícímu v houštině. Přitře se k tobě nesměle, lísá okolo sukní a vrtí na pozdrav, jako by dobře cítila, že ty ji neodeženeš a že s ní budeš jednat jako s člověkem. A co to zjara přisypáváš zemi, že ani choulostivé rostliny se u tebe netrápí a neutíkají pryč z pole? Nikde ti dosud nepostavili pomník, nepíší o tobě v novinách, však u vás na vsi země se kolem tebe točí.
Báseň stařenky
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti.
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné v Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.
Každému chléb a růže.
Na jednoho z Vás čeká chlebník z plátna s tímto růžičkovým motivem. Růže k dnešnímu dni prostě patří. První kdo si objedná jakékoli zboží dne 8.3. 2015 obdrží k objednávce bonus v podobě tohoto praktického pytlíku, chlebníku z plátna. 
