Bedýnka tato archivační založena byla, by třístou sedmou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Javory
ze sbírky Písně podzimu

Javory
malují na hory
podzimní akvarel.

Já bych vás, Paní, chtěl
mít v tichu lesa,
aby ta noblesa
pronikla veškerý cit.

Pak bych chtěl
s vámi zřít
Mumlavský vodopád.
Hudbu hrát,
při slunci,
kdy je tak krásně.

Tam bych vás políbil.

Na bílé kameny, na stěny,
na všechny pařezy,
na stromy rozvěsil
stvořené básně.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.