Bedýnka tato archivační založena byla, by čtyřstou třicátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Bychom se v blaho-smutném přelomu nedělním potěšili, servírujeme kus jeden povzbudivý, naveskrz chvalinovský. Od neděle příští až navěky bude již více chvilek nedělních, jež byly a budou chystány bez Mistra Chvaliny, než kolik jich bylo nám dopřáno s ním odvysílati. Och, jak jen ta léta letí...!

Přivolám jaro
(dosud nezařazena do žádné sbírky)

Když větry zadují
nevlídnou pohodou,
v mé mysli přivolám
jaro.

Přihřeju prstíčky,
utřu si nos,
a pak zas jako kos
vykročím s fistulí
do zahrad, do polí,
posbírat krásničky
slunného dne.

Někdy mne napadne
i hezká básnička.
Pěkně ji počechrám,
utřu ji do trička
a jde se dál.

A kde se vzal,
pryč je žal.

Zahraju, zazpívám,
polehtám basičku,
až dole u bytných
cpou vatou uši.
Strašlivě
křičí, že ruším...

A nikdo netuší,
o co tu jde!

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.