Bedýnka tato archivační založena byla, by třístou sedmdesátou osmou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Ku obědu nedělnímu jest tentokráte servírována žertovná resoluce z dávných družných dob pohostinných, jež žel v současných časech nehostinných počíná působiti až surreálně a stávati se trpkou a trudnou tuze...

P.S. 28. 2. 2021
Nu, Mistře, uplynul týden pouhopouhý, a již nejenže bys s panem vrchním a servírkou jeho přesličnou v restaurantu žertovati nemohl, nýbrž směl bys vskutku jen v Hradci seděti. Och, jak jen jest vrchnost naše osvícená!

Resoluce
(dosud nezařazena do žádné sbírky)

Vrchní pane vedoucí!

Při Vaší pomoci
tisknu obě ruce.
Smilujte se, prosím snažně.
Nemocné mám srdce.

Jaké strašné darování:
K obecnému stolování
nabíd' jste mi krásnou lani.
Já v milostném rozjímání
pořád jenom čumím na ni,
z jejích krásných očí
chci jen číst.
Pak nechutná mi jíst.

V zájmu lidskosti,
Vaše Milosti!!!
Rozumíte... Viďte...
Přísně jí nařiďte!
Ať ta dívka
stravu nosí vždy pozpátku,
takříkajíc zadem.
Vždyť já chudák nešťastný zde
jistě umřu hladem.

V zájmu lidskosti,
Vaše Milosti,
vyřiďte mne ihned!
Prosím! Nejpozději brzy!
Důkaz mojí strašné trýzně:
Zde jsou moje slzy.

Takovouhle rekreaci!
To jsem rovnou
mohl sedět v Hradci.
Tam mě každý zná.

Podepsaný v plné úctě.

Podepsaný
JÁ.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.