Bedýnka tato archivační založena byla, by třístou třicátou druhou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
V isolaci málokoho uzřívati - Chvalinovi v rozjaření naslouchati, přespříliš si nestýskati!

Málo vás uzřívám
z pásma Verše pro Běličku

Málo vás uzřívám.
Však stále v srdci mám.

Myšlenkám vypovím,
jak vás zde oslovím,
jak zase uslyším
vlídný váš mírný hlas,
a vezmu na potaz
opětné shledání,
mých citů volání,
když jaro klepe už
jako nůž
na první píšťalku.

Když kos, drozd, sýkorka
vykřikli říkanku
o touhách milenců,
o vášních nadšenců
vystouplých k vrcholům
blahého snažení,
uprostřed mámení,
které nám přináší
opilý vzduch.

K vám, milá, rozmilá,
přichází můj snivý duch,
aby tu dobýval
váš bílý hrad.

- Že v jarním volání
toužím po doteku,
toužím po setkání. -

Aby vám vyzpíval,
že vás mám rád!

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.