Bedýnka tato archivační založena byla, by třístou padesátou čtvrtou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Po době předlouhé jest nám dopřáno výletně vysílati z milené Mistrovy stanice josefovsko-hradecké (a to přímo z pavlačového kamrlíku MIT).

Vlaky
ze sbírky Písně podzimu

Vlaky se rozjíždí,
zase se vrací,
vezou mi naději,
opět ji ztrácí.

Tisíce lidských hlav
přechází perony.
Jen jedna jediná
nezná té šablony.

Má jedna jediná,
květ lásky horečné,
čeká, či nečeká
v stanici konečné.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.