Bedýnka tato archivační založena byla, by stou padesátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Bychom - nevěřícně as postopadesáté hlavami kroutíce a neustále nad tím žasnouce - již tak dlouho trvající Chval'n'Chvil náležitě oslavili, pro vysílání jubilejní uchystali jsme dlouhohrající kus hudební, jímž jest s vděkem velebena přítelka z nejvzácnějších a nejstálejších...
Hudba přítelkyně
ze sbírky Komu zvoní verš
Světla hasnou, šepot tichne.
V pološeru do koncertní síně
vchází čarokrásná Paní "Hudba přítelkyně".
Je to Paní bílých dlaní.
Každý jenom čeká na ni, co je krásy u ní k pohledání.
Šat má tmavý ze sametu, náruč plnou vonných květů.
Jemný kontrast zpěvné líce dvě zářivé náušnice.
Ušlechtilou měrou žití vlas plavý jak vlnobití,
co slunečním jasem svítí.
Čelo krásné, nebes klenba, oči jasné plameny dva.
Ňadra bujná, co dvě loubí, skvostný svazek perel zdobí,
a v místech, kde se půvab snoubí,
ladnost kontur krásu tvoří, jak zálivy modrých moří.
Paní "Hudba přítelkyně" - nejkrásnější umělkyně.
Květy její rukou voní, oázou vše kolem jarem žije,
co pohled, to pohlazení, co květ, to vroucí melodie.
Do koncertní vlídné síně vstoupí snivě, přívětivě.
Poodkrytím žaluzie na pódiu objeví se,
milým hostům ukloní se,
a již její úsměv hravý se všemi se družně zdraví.
Tomu cosi pobrukuje, toho v žalu utěšuje,
s těmi se zas mazlí, hladí, polaškuje, rozdovádí,
do skoku je k tanci svádí.
Ony zase sladce míjí nekonečnou poezií,
jiným k změně pro pohodu zabubnuje do pochodu.
Kam se její oko dívá, všechno jásá, bzučí, zpívá,
každý jako z vytržení mámen v jejím okouzlení.
Když přítomné počastuje, potěší a pomiluje,
dřív než kdo co zpozoruje, rázem zpět se vypravuje.
Při bodrosti, pokušení, nemá ráda rozloučení.
Hořké slzy v žádném směru.
Jarním vánkem v podvečeru mizí sálem, pološeru,
v bohumilém šumném zpěvu.
Paní "Hudba přítelkyně" - nejkrásnější umělkyně.
Květy její rukou voní, oázou vše kolem jarem žije,
co pohled, to pohlazení, co květ, to vroucí melodie.
Je to Paní bílých dlaní.
Každý jenom čeká na ni, co je krásy u ní k pohledání.
Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.
Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.
