Co se Čikloušek narodil, nedá pokoj a pořád přemlouvá, že chce bratříčka, aby měl s kým vyvádět svoje lumpárny. Chtěla jsem mu vyrobit kamarádku, která by ho trochu krotila a kterou by mohl bránit před nástrahami světa. Nakonec mě ale přemluvil, a tak se dnes napůl narodil Zajíček Dadýsek (ni  lenochod, ni surikata)...

Jenže, to by Čikloušek nesměl mít takový apetit. Zbaštil všechno duté vlákno, takže na Dadýska nezbylo ale vůbec nic do bříška. Ani drobítek. Takže je to zatím takový maňásek na ruku. Ještě si toho ale nevšiml, má totiž dost starostí s tím, aby ho poslouchala ouška. Jednou má nahoru pravé, za chvíli zase levé, no je to trápení. Ale nebojte, brzy se to naučíme a z Dadýska bude krásný beránek s ušima pěkně dolů.

Čikloušek by vám rád svého nového kamaráda ukázal. Tady je:

P.S. Ono nám toho chybí víc, než jen něco do bříška, ale, psssst, doufám, že si toho Dadýsek zatím nevšimne.

Nechám je spolu pěkně řádit, psssst, a teď si doufám budu moci splnit tu hodnou, vzornou kočičí holčičku Žakelinku. Jen se trochu bojím, aby s ní nakonec nebyla jen nuda .

inspirováno zvířátky z netu