Jdu pošmourným počasím do knihovny, vítr se mi opírá o tváře a blbě se mi proti němu jde. Cestou potkávám další lidi, kteří jsou v důsledku nepříjemného počasí rovněž skryti pod vrstvami oblečení a soustředí se na své sny o teplém čaji. Taková letní deštivá idylka, kdy teploty venku neví kam dřív skočit.
Chtěla jsem být co nejrychleji doma, ale i přesto mě něco zastavilo. To něco bylo malé autko. Brouček. Asi proto, že tohle auto bylo fakt maličké, jsem se soustředila na zadní sedadlo. Jindy by mne to ani nenapadlo, ale chtěla jsem vidět, jak jsou tam ti lidé poskládaní.
Pravda, čekala jsem všechno možné. Třeba i lidi, kteří zastavili za účelem... no, náhlého vzplanutí vášní. V dnešní době bych se tomu vážně ani nedivila. Ale to, co jsem viděla, mne zarazilo. Tak po očku koukám do okýnka a z okýnka se na mně taky kouká pár očí. A rozhodně ne lidských. Vzadu seděla, teda spíše stála... ovce. Koho by napadlo, že v broučkovi bude ovce?! A patrně jí bylo naprosto jedno i to, že by měla být připoutaná. Na pásy kašlala. Přemýšlela jsem, jak se jí asi taková cesta líbí. Knížku, jojo, ba ani tablet tam neměla, takže se asi nudila. Ale na cigárko si nevystoupila. Zvláštní ovce. Je pravda, že na pásy zrovna nedbala, ale zase nebyla kuřák, takže na mne zapůsobila dost sympaticky. Napadlo mě, že by mohla mít mobil. Když jezdí v autě, tak co by neměla mobil. Bohužel než jsem stačila zaklepat na okýnko a vyptat si číslo auto se rozjelo. Stála jsem tam v dešti dál a přemýšlela o tom, jestli jsem právě nenechala odjet nejcivilizovanější ovci na světě nebo přinejmenším v ČR. Ach jo... číslo na ni nemám, takže se s ní asi už neuvidím. Tedy pokud si na internetu nepřečte tento můj článek. Pak by se mi nějak ozvat mohla a možná bychom byly kámošky.
Jak jste na tom vy a Vaše nečekaná setkání? Potkali jste také nějaké překvapení, které jste v zápřahu všedního dne opravdu nečekali?
Kam dál? Třeba si počíst něco dalšího od Tetipu :-).
