Jak vzniká taky někdy nová kolekšn.....

to si tak prostě bloumáte z pokoje do pokoje,

nevíte co by, teda víte, tušíte, ale nějak se nic nezhmotňuje, a nezhmotněný nápad, to není zrovna příjemná chvilka. Pak zavrhnete úklid domova, zavrhnete venkovní procházku (dyť tam leje), a rozhodnete se pro hru na Popelku. Spočívá v tom, že si sednete ke stolu, který je tam někde pod kupou korálků, nýtů, jehel, silonu a ví bůh čeho všeho, prostě toho co jsem onehdá vzala do ruk a kleští a pak zas odložila a vzala něco vhodnějšího, a kdo by se s tím uklízel, nechám si to napotom. 

Možná to napotom právě nastalo

No a pak se setmí a já, poslušna rad moudrých, už vím, že fotit u zářivky je prej nebetyčná blbost, takže si těch dalších cca osm kousků prostě budu jen zálibně prohlížet, a vy si počkáte .

Nejen na to až bude denní světlo, ale až se to světlo setká s okamžikem mé chuti vzít foťák, zas to všechno rozeskládat,strávit den tím, že mi to stejně nepude (jako dycky, že),pak nacpat fotky do pc, to jde kupodivu natošup, a pak je zas ořezat, zesvětlit, zjasnit, ztmavit, vymazat,znova nafotit, a pak možnááá, možnáá, jednoho dne na vás z nějaké tisící stánky zas vykouknou nové řetízkové náhrdelníčky.

 Tak nevím, nebude lepší vás pozvat rovnou k sobě domu na kafe????

A ti, kterým se má tvorba nějak nezdá, nelíbí, tak ti vědí, že zas ode mě bude na čas pokoj.

 Cože?? Že jsou klikací jen některý ??? No abyste se nezbláznily/i, tak sem