"Větvičkové" náhrdelníky, které na Vás vykukují z fotky, vznikly v magickém čase letního slunovratu, svatojánské noci. Slunce nás zaplavilo svým zlatým světlem a pomalu se stahuje do ústraní...

 

Ačkoliv jsem větvičky s čerstvými pupeny nasbírala už na jaře, na své zpracování si musely pár měsíců počkat: na správnou příležitost, na správný čas i krystaly, které jimi prosvítají - bludičkově zelený fluorit a zemitou záhnědu. Příležitostí pak je tajuplné období svatojánské noci, kdy i kapradí nebo suchá větev může rozkvést a ukázat cestu k pokladům, někdy ukrytým v jeskyni a někdy v nás samotných. Bylinky, které jsou nasbírané v období po slunovratu, nachytaly nejvíc sluneční energie a jejich účinnost je vysoká. Obzvláště se to týká rostlin, které jsou se sluncem silně propojené - například "bylina svatého Jana" třezalka nebo "sluneční nevěsta" čekanka.

 

 

Těmito magickými dny pak začíná období léta, vyprahlých dní, které pro mě vždycky byly jakoby bezbarvé - ať už vyšisované od slunce nebo zahalené do šedivých dešťů - dny, kdy se nic moc nechce a neděje. Kdy se sotva doplácáme k vodě a zpátky domů, kdy bych se nejradši jen houpala v síti s knížkou v ruce. Dny, tekoucí pomalu jako první letní med, voňavé, vláčné. 

 

 

Jako by nám období po slunovratu říkalo, že co se na jaře nezaselo, to už se nesklidí. Co se nestihlo započít včas, to už teď nedoženeme. Je období odpočinku, zrání - plodného čekání. Čekání, které není jenom bezbřehým poflakováním, ale trpělivým, neviditelným plynutím vůči plodům naší práce. Léto nám říká: uvolni se, protože co se udělalo, to je hotové. Co zůstalo jen u plánů a myšlenek, je pryč. Proč se stresovat? Jdi si lehnout ven s tou knížkou!

 

 

I takové čekání je ale někdy k nepřežití! Jsme nastavení na to, abychom se neustále překonávali, abychom podávali výkony bez ohledu na okolnosti, zdraví, cokoliv. Svět kolem nás má ale své moudré proudy, které nám samy napoví - jen se na chvíli ztišit a nastavit tvář letnímu slunci...

 

Ospalé období vyvrcholí za necelý měsíc, nejteplejšími Psími dny - ale o těch až někdy jindy.

 

Zatím je čas si vychutnat dobu čekání - a naučit se čekat! a pokojně odpočívat, u vody, u vínka nebo s knížkou v ruce - a naslouchat tichému šramocení, jak všechno, co jsme zaseli, začíná zrát.