Mám dva synovce a jednu neteř (více o mě ZDE) a jelikož je miluji víc než cokoliv na světe, tak s nimi podnikám různé výlety, chodíme na pikniky, hrajeme hry a vymýšlím spoustu dalších aktivit, jen aby se na prázdninách u tety (většinou jen víkend) nenudily. Často se spolu smějeme a dochází k různým vtipným situacím, které mám zachycené na fotografiích nebo různých poznámkách v telefonu nebo na papírcích... jsou to krásné chvíle strávené s těma mýma "hadama" (jak jim s oblibou říkám, ale čte se to spíš jako "moje všechno "). 

Moc ráda se nad těmito fotkami, vstupenkami, letáčky, mapkami, různými obrázky a hláškami zasním a vzpomínám, co jsme ten den dělali a jak nám spolu bylo dobře... pokaždé mi to vykouzlí úsměv na tváři .

Nikolka a Vojtíšek dělají můj život šťastný už 13 let a Šimonek 10 let, což znamená, že má "sbírka vzpomínek" má teď opravdu nevídané rozměry - několik stovek fotografiích v počítači a telefonu a opravdu velká krabice různých obrázků, letáčků a vstupenek... tak tímto se člověk za pár let opravdu prohrabovat nechce...

Chtělo by to nějak uspořádat...ale jak?

Scrapbooking neboli "KNIHA ÚSTŘIŽKŮ" - to je přesně ono...

Vyrážím do obchodu, kde začíná má "investice" do vzpomínek... 3x album prosím, nějaké černé popisovače (nejlépe různě široké), nálepky, washi pásky, šablony, barevné a vzorované papíry... po hodině odcházím z papírnictví s ne moc velkou taškou věcí, zato lehčí o několik bankovek větší nominální hodnoty...  

Sednu si nad tu hromadu fotek a věcí z krabice a dám se do toho... práce je to náročná, nejen časově...takže lepím, stříhám, vzpomínám... už se rýsují první stránky a musím říct, že mně dělá radost nejen to, že se mi pod rukami rodí něco výjimečného, ale i to, že moje "sbírka vzpomínek" konečně začíná mít nějaké smysl...

Už je to víc jak dva roky, co jsem se pustila do tohoto projektu. Musím říct, že teď je tak trochu u ledu a odpočívá, až nastane vhodná příležitost se do toho opět pustit (většinou na podzim, to je pro mě nejvíc kreativní období). I tak se ale snažím mít minimálně fotky dolepené a poznámky napsané a založené tam, kde patří. Na dokončení dvou projektů mám 5 let a toho třetí 8 let - chci dát dětem alba každému k 18. narozeninám. Stránky alb jsou více jak z poloviny zaplněné, a protože jsou děti ve věku, kdy puberta přichází a zájem o tetu odchází, tak už nebudu potřebovat tolik pokladů na zkrášlování vzpomínek. Rozhodla jsem se je nabídnout v různých sadách ZDE, snad někomu dobře poslouží stejně jako mě .

A takto vypadají úvodní strany alb - jsou teda větší, ale nebudu sem dávat fotky mých lásek, ať pak nenadávají, až to tu uvidí, protože puberta je puberta... vašak to všichni znáte... 

Část mých pokladů jsem spotřebovala i na alba z dovolených a různých delších výletů, ale i tak mám všeho ještě požehnaně. Přikládám pár fotek pro inspiraci.