To jaro si ale dává načas! Nejdřív nás tak namlsá pár skoro letními dny a teď zase zima jako v hladomorně. Tak co s tím?
Když je taková zima jako teď, honí mě mlsná na něco hoooodně intenzivního, hříšně a pekelně nezdravýho, takovýho po čem přiberete, jen se na to podíváte. Takovýho, že ve mně rozpálí vášeň pro zakázaný věci, pohladí mě a polaská. Proto nečekejte nic nabitýho vitamíny, jarně nastartovanýho… budeme ještě chvíli v pelíšku, mlsat si pod peřinou a dokud to jaro skutečně neukáže svou líbivější tvář, prostě nevylezem! Já teda rozhodně…
P.S.: jestli to čtete a venku je už hezky, tak nebojte… ona je ta čokoládová kráska výborná i v letním horku, navečer, když slunce zapadá, se sklenkou šumivého vína… je výborná celoročně 

Ingredience – na 4 větší porce nebo 8 malých:
- 300 ml smetany ke šlehání
- 4 vejce
- 40 g krupicového cukru
- 200 g tmavé čokolády, nalámané
- 2 lžíce čajového bergamotu extra
- neslazená ušlehaná smetana a nasucho upražené mandlové plátky
- maliny a borůvky pro potěšení oka a pro dětské nenechavé ručičky
- Vejce rozklepnu a oddělím žloutky od bílků. Bílky šlehám mixérem tak dlouho, dokud se na povrchu po vytažení metly neobjeví měkké špičky. Potom přidávám postupně cukr a šlehám, až získám hustou a lesklou směs.
- Ve vodní lázni rozpustím čokoládu tak, aby byla všechna krásně tekutá a hladká. Odstavím, přidám 60 ml smetany a žloutky. Vše dobře promíchám, až vznikne hustá konzistentní směs.
- Nakonec vmíchám bergamotovou marmeládu. Pokud chcete docílit hladké konzistence dezertu, rozmixujte ji předem. Mně křupavá a jemně hořká kůra na skusu nevadí a tak nechávám jak je.
- Zbylou smetanu vyšlehám dotuha a spojím s čokoládovou směsí. Nakonec opatrně vmíchám ušlehané bílky.
- Čokoládovou pěnu rozdělím do skleniček a nechám v ledničce ztuhnout alespoň 4 hodiny (ale klidně i do druhého dne).
- Před podáváním dozdobím kopečkem neslazené šlehačky, malinou a posypu opraženými mandlovými plátky.
Něco navíc: Když dáte čokoládovou pěnu do cukrářského sáčku se zdobící špičkou, budou se vám skleničky lépe plnit, získáte zajímavý „housenkový“ efekt při pohledu na dezert a nebudete se muset stresovat při otírání zamazaného vršku sklenky. Já se tentokrát trápila… tak příště 

