...........snažím se vylíčit autenticitu, komplexnost, paradoxnost, absurdnost, dramatičnost, úzkost a zoufalství svého bytí. Dělám to..dobře ? Asi ne, bo doba toto mé snažení nepochopila, zřekla se mne, neocenila, navíc jsem ostrakizován, potažmo vyvrhel. Doba posuzuje mé zvláštnosti v jednání a v životě jako podivínství či šílenství a místo toho, aby v něm spatřovala projev geniality, snaží se mne vrátit egalitě, nivelizovat, chová se k mému já přezíravě, indiferentně – zvláště tupou přezíravost chová k mé úzkosti a zoufalství, které mé bytí někdy provázejí a které takto dávají vzniknout mému dílu..............