..dříve, než se probouzí většina lidí...tehdy, kdy se kolem rozprostírá jen ticho, probouzí se ptáci, slunce tichounce objímá svým "já" oblohu, kdy se tak trochu tajemná mlha vymotává z větví stromů..jdu bosa ven, a chci si tohle na věky pamatovat..být tak potichu, že skoro ani nejste..tak potichu, že se vás nikdo nemusí bát..kdyby třeba takhle brzy ráno se chtěl nad vaší hlavou proletět obrovský pták, který by se jinak tvářil jako obyčejný mrak...

je zvláštní, že stačí spát o chvilku déle, a už o ten kouzelný, pohádkový pohled přijdete..

Děkuji