Mám deset dní do odjezdu. Do odjezdu daleko, na 40 dní. Obchod na Fleru zavřu, z čehož se mi trochu ježí chlupy, poněvadž se to krásně rozjelo. Ale má to tak asi být a až se v lednu vrátím, skočím do toho zase rovnýma nohama.

Už jenom pět dní budu přijímat objednávky a pak všechny obrázky uložím k zimnímu spánku. Bude to divné po tom půlroce intenzivního pobytu na Fleru. Můžu říct, že mi to bude chybět. Ten ruch tady mě baví. Dopisování s lidma, to, jak společně ladíme objednávky, aby byly spokojené obě strany. To, jak si posíláme srdíčka, to, jak hledám obrázky pro nominace a znovu a znovu nacházím hrozně krásný věci. Tohle všechno mi bude chybět.

Aktuálně pracuju na nové lišce na přání. Mám ji v jednom obrázku jako imaginární ilustraci k Malému princi. Teď dělám novou, která ale s Malým princem nemá nic společného. Liška sedí u jabloně, je noc a svítí měsíc. Hezký motiv. Minulý týden jsem intenzivně pracovala na serii pěti aut pro jednu zákaznici, která je chce dát svému milému k narozeninám. Byla to zajímavá zakázka a hlavně, teď ty auta znám opravdu do detailu. Sice nevím, k čemu mi to bude, ale i tak... :)

Takže to všechno strašně letí díky vánočním, narozeninovým, ale i svatebním požadavkům Poprvé v životě jsem dělala svatební blahopřání. Svatební oznámení jsem nedělala na svatbu ani sama sobě, teda nám. Inu, kovářova kobyla...

Skoro to vypadá, že se tenhle rok vyhnu sněhu. Docela by mě to potěšilo, v Praze není o co stát. Jo, jednou tu byla krásná zima, bylo dlouho bílo i v centru, což se nestává skoro vůbec. Bylo to krásné. Ale jinak, většinou to je břečka.

Příští čtvrtek jsem na Mikulášském trhu. Sice moje poslední trhová zkušenost nebyla uplně růžová, ale dala jsem tomu ještě šanci. Návštěvnice s dětmi jsou moje vánoční cílová skupina a tak doufám, že je zasáhnu natolik, že se u mně zastaví, popovídají si se mnou, případně nakoupí. Vánočních věcí mám hned několik.

Pak už mě čeká jen návštěva rodiny, taková rozlučka a pak tradááá. Letadýlkem do neznámých končin. Moje tradiční Vánoce, dalo by se už říct. Letos to budou třetí Vánoce v teple. Nikdy ale 24. 12. nevynechám rybu. Nikdy. Myslíme na rodinu, ale musíme si dávat pozor na čas, kvůli časovému posunu. Snažím se jim napsat sms, že na ně myslíme a ať si užijou rozbalování dárků a cukroví. A taky tradičně píšu, aby mi mamka nějaké schovala. Nedokážu si představit, že bych ho jeden rok neochutnala.

A tak to koulím, pěkně z kopečka a koule se valí, je velká a hrozně rychlá.

A jak trávíte čas před Vánoci vy? Pociťujete ten mírný vzrůstající tlak také? :)