Skleróza už sice číhá za rohem, ale za to, že jsme si s kamarádkou Haničkou nepamatovaly, kdy jsme měly naposledy čas si pořádně popovídat, za to ta dáma tentokrát nemohla. Měly jsme pocit, že to bylo někdy v minulém životě. Povinnostem rodinným i pracovním nebylo jiného úniku než se sbalit a jednoduše ujet. Vyrazily jsme tedy směr naše "srdeční", od dětství prošlapané Jeseníky. Co by řidička dosti sváteční, navíc autem půjčeným, jsem těch 90 km zvládla za pouhé 2 hodinky svojí maximálně sedmdesátkou a v duchu se omlouvala každému předjíždějícímu nervózovi, ale do cíle na Malou Morávku jsme se stihly vypovídat z toho nejdůležitějšího.

Poprve jsme sedly na zadek z bezvadného ubytování. Za 220,- Kč na osobu jsme dostaly každá postýlku, sprchy byly sice společné pro další dva pokoje, ale v ceně bylo pečené kuřátko k večeři a výborná snídaně. Když jsme potom večer s panem domácím u pivka probíraly strasti i slasti života, odbyl náš údiv nad cenou, že ho to  baví a uživí.

Ještě jsme zvládly projít i kouzelná zákoutí v nejbližším okolí a pozdravit Karlovu studánku

Hned ráno nás to táhlo do lesa a tam jsme sedly na zadek podruhé

Trefily jsem se právě do období, kdy jsou Jeseníky nevysbíratelné. Kdo není houbař, nepochopí to vytržení a nadšení, zkrátka orgie. I když na každém kroku byly známky, že už před námi někdo sbíral, stále bylo co nacházet. Jak říkám, orgie, za dvě hodinky bylo nasbíráno

  A protože už naše babičky říkávaly "dobrého pomálu", bylo na čase vyrazit zase zpět k povinnostem. Ale aby to nebylo tak náhlé, tak že to vezmeme oklikou přes Sovinec.  Bylo to ovšem několik oklik, už to vypadalo, že Sovinec je ten bájný hrad, co o něm všichni slyšeli, ale nikdy ho nikdo neviděl,  nakonec jsme trefily a stálo to za to. Kouzelný hrádek, Hanička tam potkala své bývalé žáky, kteří prázdninovali co by průvodci, obdivovaly jsme naživo MTM s jejími šperky a kabelkami, jen kovář ze Sovince byl tak rozlítaný, že byl všude a nikde, každý nám jen odpovídal "teď tu byl" jako v Cimrmanovi, tak snad příště budeme mít štěstí. Hrádek nás na chvíli omámil kouzlem historie a nabídl nádherné výhledy z věže 

A potom už jen cesta zpět k všedním dnům, i když ten první pohled na vzdálený domov taky nebyl k zahození

Někdo by řekl, že za dva dny se toho moc stihnout nedá, ale užily jsme si to náramně a hlavně jsme našly už skoro ztracenou energii dál fungovat v šíleném běhu života