DVOJENEC

Při prohlížení zboží na Fleru, konkrétně černobílých koláží od Vorlice, jsem narazila na jednu, při které se mi až zastavil dech. Jmenuje se KOUZELNÍK. Je na ní muž v cylindru z rozpraženou náručí, z které se v kruhu rozbíhají lidské tváře mužů, žen, dětí, mladých, starých. Koláži dominuje kruh: kolem zeměkoule točité schodiště a v kruhu uspořádané tváře. Vorlice sama o koláži v popisu říká: „...kdo všechno to tady řídí? ...také se vám zdá, že život je jedno velké kouzlo ...a kolotoč?“

Při pohledu na zobrazenou scénu je mi podivně. Ne proto, že by vyzařovala temnou energii, ale proto, že je neuvěřitelně podobná koláži, kterou jsem kdysi dávno, v roce 2005, vyrobila já sama coby doprovod k povídce. Ta moje se jmenuje (stejně jako povídka) PRINCIPÁL SRDCÍ. Je na ní naprosto stejný muž v cylindru s bezmocně rozpraženou náručí, kolem které se v kruhu rozbíhají tváře dívek a žen. Koláži dominuje kruh: kolem výseče oblohy, která vzdáleně připomíná zeměkouli, stojí postavy mužů a žen sevřeny kruhem z ženských tvářích. A podobně jako u Vorlice i v mém textu se objevuje slovo kolotoč.

Vorlici neznám. Nikdy jsem ji neviděla a její díla před oním nahlédnutím do virtuálního obchůdku na Fleru také ne. Avšak náhodná podobnost obou koláží je k neuvěření, těch podobných detailů na jednom kusu papíru přespříliš. Už jen ona totožná centrální postava muže v cylindru, která našim kolážím dala názvy. Já ji objevila ve starém časopise o fotografii u jednoho ze svých farníků. Byl celý život vášnivým fotografem a ke stáru likvidoval svou pracovnu. Svazek časopisů z 60. a 70. let byl určený na podpal, ležel vedle kotle na chodbě, páchl sazemi a plísní, ale skrýval nádherné fotografie na matném papíře. V mých očích poklad, v jeho odpad. Dostala jsem svazek časopisů darem.

Povídka Principál srdcí vznikla po rozhovoru s jedním mužem – o touze po blízkosti a vztahu, kterou zároveň provází strach z blízkosti (ze ztráty svobody, z rozplynutí vlastní identity v druhém). A slova volala po obraze...  

Vorlice napsala: „také se vám zdá, že život je jedno velké kouzlo ...a kolotoč?“. - - - Nevím. Ale v případě našich koláží se svět symbolů, obrazů, fantazie, nazírání pořádně zatočil... Ostatně posuďte sami. 

Autor: Vorlice. Název: Kouzelník.

                     Autor: Timea. Název: Principál srdcí.

Principál srdcí aneb Srdce principálovo

Byl tulákem. Uzavřená realita jej děsila. Prožíval zvláštní dusivý tlak vždy, jakmile pocítil nějaké sevření. Prostorem, časem, vztahy. Celá jeho bytost jako by byla stvořena z těkavého základu, který uniká mezi prsty, jakmile se jej někdo pokusí zachytit. Těkal očima po reáliích, které jej obestíraly. Těkal v myšlenkách o nejrůznějších věcech. Těkal, ...utíkal - podle okolností. Pouze, když jej něco fascinovalo, se dokázal zastavit a soustředit se na skutečnost. 

Zvláštní uhranutí prožíval v setkání s ženou. Tehdy jeho poutnická duše  zatoužila po splynutí. Po spojení, které slibovalo završení jeho mužského bytí. Přál si okusit plnost. Smysl. Domovinu. Spočinout. Ale život ve vztahu, ten nedokázal snést. Jeho prvotní očarování se záhy měnilo v pocit, že je začarovaný. Zakletý. V kleci. Čím užší bylo spojení, čím více pronikal do tajemství údělu muže a ženy jako celku, tím více jej toto tajemství děsilo. Fascinaci vystřídala hrůza.  Každý kousek intimity, každý okamžik sblížení jej jakoby vtahoval do hlubin, které hrozily uzavřením hladiny. Ztrátou identity a svobody. Začal se dusit. Počáteční opojení, kdy se s ním točil  celý svět, se změnilo v pohyb v bludných kruzích..  

V ženách se nevyznal!  A v jejich blízkosti se přestával vyznávat i sám v sobě. A tak jednu za druhou opouštěl a znovu se vydával na cesty. Chtěl jít dopředu a dál, ne se pohybovat po spirále sbližování a na jejím konci ztratit sebe sama. 

Připadal si jako principál s neviditelným cirkusem. S kolotočem ženských tváří  v srdci.  Nosil ho na svých cestách s sebou. Jako deník lásky. Jako memento marných pokusů. Ob čas, vyčerpán samotou, zastavil… Za čas, vyděšen vztahem, se vydával dál. A na kolotoči jeho soukromého cirkusu se po každé zastávce objevilo další srdce.  

S přibývajícími léty a ubývajícími silami začalo principálovo srdce slábnout. Nedokázalo již snést tah vláken onoho soukromého kolotoče.  Ženské tváře, zbrázděné bolestí a zklamáním, útočily na jeho celistvost. Principál se pokoušel zapomenout. Odříznout od svého života provazce životů zhrzených žen a nenaplněných lásek. Ale marně. Kolotoč se v srdci točil neúprosně dál. Jakoby se vymkl kontrole. Nešlo před ním utéci, jako nelze utéci před sebou samým. Tulákův pohyb se obrátil do sebe. Ale na kroužení k bodu spočinutí, ...završení, ...naplnění bylo již pozdě. To, co principál ve strachu se sblížení odsoudil k odstředivému kroužení, nešlo již proměnit v dostředivost. Tah obíhajících srdcí sílil a osamocené srdce principála roztrhal. Toulání skončilo. Kroužící srdce se rozletěla do prostoru. A každé s sebou vzalo kus srdce Principálova. Těkavá podstata tuláka se rozutekla.